Hladoví

První kapitola mě celkem dobře naladila, jenomže když se v knize už asi potřetí objevil souboj, který probíhal stejně - hlad, jídlo, souboj, úprk - začala jsem mít malé nutkání knihu odložit. Bála jsem se totiž, že o tom bude celá kniha. Nakonec jsem ještě chvilku vydržela a hlavní postava konečně začala navazovat vztahy a to je to na co jsem čekala. Pak mě příběh pohltil a nepustil. A i když jsem měla strach, dočkala jsem se uspokojivého konce. Autorčin styl psaní se mi líbil a jsem nadšená, že toto dílo vzešlo z českých rukou. JEN TAK DÁL!

Pěkná dystopie ze světa, který se klidně může zrodit z toho našeho. Mám ráda tyhle světy, stojící (padající?) na lidské hamižnosti a neschopnosti se včas uskrovnit. Ostatně takhle jsem zhltla i Shustermanovo Sucho. :-) Hladoví mají pěkný potenciál a jsem ráda, že jsem je přečetla, i když přiznám, nečetli se mi úplně nejlépe. Měla jsem chvíli pocit, že příběh sám neví, čím chce být. Dokud se neobjevili Křižáci, užívala jsem si komorní příběh, vnitřní rozpory hrdinky a její charakter odchovaný krutým světem, postupné odhalování různých slupek lidství. Od existence Křižáků dál najednou začal příběh sprintovat jiným směrem a přišel mi zbytečně překombinovaný, nekonzistentní a přiznám se, už mě ani nebavilo číst pořád dokola ty boje. Takže tři hvězdičky z pěti, autorce fandím a světu Hladových také.