Hladoví

Důležité sdělení: jedna hvězdička za prvotinu a jedna za to, že autorka má - bez ironie - potenciál. Což si myslím proto, že přese všechno, co napíšu dál, je Eliška natolik dobrou vypravěčkou, že se to dobře četlo. 1/ Aby byla knížka i toho nejpokleslejšího žánru čitelná, nesmí obsahovat blbiny. Viz: když jdu travou vysokou něco přes metr, tak stačí jít v předklonu a kličkovat, abych byl(a) dostatečně zamaskovaná. To jako fakt? Podobných nesmyslů je tam víc, takže autorko - než se pustíš do dalšího psaní, přečti si pár barbarů Conanů nebo aspoň konzultuj s někým, kdo byl na vojně nebo kontaktuj nějaké airsofťáky. Protože pozor - bylo by škoda, kdyby ses nechala odradit tím, že začátečnický pokus obsahuje začátečnické chyby. 2/ Dramaticky špatná až chybějící redakční práce. Projevuje se především nesmyslnými větami. Nemůžu citovat, knížka už je zpátky v knihovně. Počítám, že naprostou většinu z nich by vychytal kterýkoliv učitel češtiny nebo obyčejný zkušený čtenář, který se nenechá oslnit tím, že ho mladá krásná dáma požádá o pomoc. ... Jak tak koukám, vznikla další knížka a vypadá, že si autorka vzala moje rady k srdci dřív, než jsem je sesmolil (opravdu si nemyslím, že jsou extra objevné) a při troše štěstí nám tu roste někdo, jehož knížky je radost vzít do ruky.

První kapitola mě celkem dobře naladila, jenomže když se v knize už asi potřetí objevil souboj, který probíhal stejně - hlad, jídlo, souboj, úprk - začala jsem mít malé nutkání knihu odložit. Bála jsem se totiž, že o tom bude celá kniha. Nakonec jsem ještě chvilku vydržela a hlavní postava konečně začala navazovat vztahy a to je to na co jsem čekala. Pak mě příběh pohltil a nepustil. A i když jsem měla strach, dočkala jsem se uspokojivého konce. Autorčin styl psaní se mi líbil a jsem nadšená, že toto dílo vzešlo z českých rukou. JEN TAK DÁL!