Hladovění pro zdraví

Bezpochyby zajímavá kniha, ze které si odnáším inspirace, podněty k zamyšlení, ale také pochybnosti. Ten způsob podání mi úplně nesedl, ať už jde o tonalitu nebo formát. A tím bych asi začala, protože to při čtení mělo velký vliv na (ne)snadnost orientace v textu. Co se týče formátování, nezdá se mi v tom nějaký propracovaný systém. Něco zvýrazněné tučně, něco v rámečku, něco v odrážkách. S různými kombinacemi zmíněného a také s různým odsazením. Na mě to působilo dost rušivě. Často jsem přemýšlela, zda má zrovna takto zformátovaný text význam, zda to odráží jeho důležitost a zasazení do hierarchie celé knihy, nebo je to spíše neinformovanost či laxnost autorky. Docela by mě zajímalo, jak tento aspekt knihy působil na ostatní čtenáře, tady to v komentářích nikdo nezmiňuje. Pokud jde o text samotný, pro laiky je to psané dostatečně srozumitelně. Postupem knihy zajímavost neubývá na síle, ale přišlo mi to méně přehledné co se jasnosti postupů, doporučení a zdůraznění toho klíčového týče. Zároveň se tam spousta věcí opakuje, ale přišlo mi, že pokaždé trochu jinak a mátlo mě to. Oceňuju souvislosti s dalšími, na první pohled ne příliš důležitými, faktory, třeba s fázemi měsíce. Zajímavě jsou také popsány rozdíly mezi hladověním a lačněním. Na druhou stranu mi tam velmi výrazně scházel popis rozdílů mezi muži a ženami a především vliv ženské cykličnosti. Knihu beru jako motivující, ale na síle a důvěryhodnosti z mého pohledu ubírá poměrně dogmaticky přístup, kdy je urinaterapie spojená s hladověním představována jako lék na všechny nemoci. V souhrnu bych to viděla tak, že kniha má obrovský potenciál, ale je jaksi nedodělaná, zasloužila by širší revizi co se struktury, formátování i obsahu týče.

Knihu jsem si přečetl ze zvědavosti a musím říct, že mě ohromila její komplexnost. Dozvěděl jsem se spoustu informací jak o hladovění, funkcích lidského těla i o urinoterapii. Praktikuji jednodenní půsty a tato kniha je pro mě do budoucna inspirací pokračovat, případně se posunout dál.