Hladina v plamenech

Příběh pojednává o dvou postavách, které žijí na okraji společnosti v přístavním městě v Anglii na prahu 20. století. Oliver má za sebou temnou minulost a i Nancy neměla na růžích ustláno, oba spíš přežívají než žijí. Od začátku jim proto nejde nefandit. Ani jeden ovšem není bez chyby, k srdci mi víc přirostla Nancy. Oliver má až příliš velkou zálibu v alkoholu a občas by ho člověk nejraději nakopl, aby se vzpamatoval. Na druhou stranu kdybych takhle "žila", tak asi chlastám taky. Nancy je sice ještě dítě, ale působí vyspělejším dojmem, za drsnou fasádou se skrývá křehká duše. Prostředí je strašlivé. Špína, smrad, nebezpečí, hlad i smrt na denním pořádku. Atmosféra do příběhu úplně vtáhne a naladí na tu správnou strunu. Naše hrdiny žene touha za lepším životem a když se naskytne příležitost, neváhají. Jenže se tak dostanou do hledáčku špatným lidem... Autor dává postavám zabrat, musí být neustále v pozoru a také mít samozřejmě kousek štěstí. Kniha se četla moc dobře, jen na mě chvilkama působila trošku zdlouhavě. Nechybí napětí i akční momenty, intriky a strategické plánování. Při některých scénách mi šel mráz po zádech. Zvlášť jakmile vyšla na světlo Oliverova minulost. A ten závěr? Huba mi zůstala dokořán.

Nancy a Oliver, dve hlavné postavy nášho deja, s ktorými sa život nebabral, vyrastajú v uliciach Anglicka na konci 19. storočia, kde to bolo naozaj o hubu. Sama si neviem predstaviť, ako by som tam žila, a nieto ešte, ako sa tam mala spodina. Nancy je však silná postava a Oliver môže byť rád, že ho ťahá z prúserov.Avšak najväčšie problémy majú ešte len nastať. Nancina tvrdohlavosť ich dovedie k zbesilému honu o ich vlastné životy a hoci idú za lepším, problémy sa kopia a oni majú smrť za chrbtom. Drsný príbeh bez príkras, len čistá realita vtedajšej doby a príbeh, ktorý sa mi hlboko vryl do srdca. Rich – „spasiteľ“, ktorý bol večným mrzútom, sa mi tiež veľmi páčil. Pokojná tvár, no pod maskou skrýval v sebe zabijaka. S touto knihou som nadmieru spokojná, autor sa nebál ísť do detailov, nebral ohľad na nič, ani na naše hlavné postavy. Naložil im toľko, koľko sa len dalo, a dej krásne odsýpal. Nevedela som sa od knihy odtrhnúť. A ten záver? Posledná veta ma zamrazila a aj som sa nad ňou pousmiala – to bol ozaj poriadny úder kladivom po hlavičke klinca. Pecka, smekám klobúk.