Hlad bohů

Z prvého dielu série Krvoprísažní som bol trochu rozpačitý. Pôsobil na mňa značne nevyvážene, a tak som sa do pokračovania púšťal s malou dušičkou. Druhý diel ma však absolútne nadchol. Hlad bohov začína presne tam, kde Tieň bohov skončil, a od prvých strán posúva všetko na vyššiu úroveň. Autorovi sa podarilo nielen vytvoriť fascinujúci svet, ale udržať ho zaujímavý aj napriek tomu, že ho v prvej knihe dôkladne predstavil. Tempo rozprávania je vynikajúce. Kniha obsahuje množstvo dynamických a akčných scén, ktoré nepôsobia nasilu. Pribudlo mágie, temných bytostí aj nových hrozieb. V porovnaní s prvým dielom má táto kniha výrazne epickejší rozmer. Pribudlo aj niekoľko nových perspektív, vďaka ktorým môže čitateľ nahliadnuť do mysle niektorých „záporákov“. Svet tak pôsobí komplexnejšie a postavy sú oveľa menej čiernobiele. Záver knihy bol nesmierne strhujúci, silný a úprimne mi zlomil srdce. Milujem túto sériu a s čistým svedomím ju odporúčam. Už teraz som veľmi zvedavý na tretí diel a vyvrcholenie celého príbehu.

Víte, jak některé druhé díly trilogií jsou pouze výplňkovou knihou? Tak tohle přesně nebyl ten případ. První díl byl pouze rozjezdovkou, kterou jsem hodnotila 3,5* a po dočtení jsem chvilku váhala, jestli v sérii pokračovat. Přece jen je to poměrně složité fantasy a mně se nechtělo trávit 500+ stran nad něčím, co mě zas tak nezaujalo. Chvála Lik-Rifě, Rottovi i Úlfrimu (aka chvála bohům) jsem se rozhodla číst dál, protože jsem nadšená a strašně moc jsem si to užila Bohové ožívají, ale role se obrací a jsou zotročováni lidmi. Magie je temná a nelítostná. Krvavé přísahy se nevyplatí porušovat. Bojové scény jsou tak výborně a precizně popsané, že budete mít pocit, že jste uprostřed bitevní vřavy a budete uhýbat před saexy i kapkami krve. Kniha je rozdělena do kapitol z pohledu několika postav. Stejně jako v prvním díle tu máme Orku, bojovnici hledající svého syna, která je moje nejoblíbenější. S touhle dámou byste do křížku přijít nechtěli. Varg tak trochu upustil od pomsty sestry a vydal se na cestu s Krvopřísežnými. Elva stanula v čele Lítých bíjců a chce zabít dračici. Nově jsou tu kapitoly z pohledu Bióra a Gudvara, kteří nejsou zrovna hrdiny tohohle příběhu, ale poskytují nám komplexní náhled na události Vigrídu. Uškodila jsem sama sobě, protože po půl roce od dočtení Stínu bohů jsem zapomněla většinu událostí. Na začátku knihy je stručné shrnutí postav i děje předchozího dílu, což je geniální a nápomocné, ale i tak jsem prvních 150 stran trochu v událostech plavala. Jediný problém, který na téhle knize, potažmo asi celé sérii, vidím, je ohromné množství postav, resp. jmen, které jsou si často podobné (Skalk, Sulich, Svik, Sturla, Skapti, Sigrún, Skuld, Sigvath,…). Upřímně? Kromě zhruba 10 těch nejhlavnějších postav jsem zbytek vždy odvozovala podle kontextu. 4,5*/5* Na závěrečný díl se vrhnu co nejdřív, podle obálky se můžeme těšit na oživlého Snaku, otce bohů. A taky potřebuju vědět, jak dlouze a bolestivě bude umírat zbabělec a niding Gudvar, který mi pije krev ze všech nejvíc.