Hitlerova mládež

Hitler si velmi dobře uvědomoval, že k indoktrinaci národním socialismem jsou nejnáchylnější mladší ročníky, to byl také důvod, proč vyvinul značné úsilí, aby byly založeny různé spolky pro mládež. Konkurence v Německu byla ale obrovská, takže k opravdovému rozkvětu došlo až roku 1933, kdy se stal říšským kancléřem (dosáhl toho jednoduše tak, že ostatní mládežnické spolky prostě zakázal). Už i třeba slabikáře obsahovaly karikaturní vyobrazení Židů, aby si i děti v útlém věku zafixovaly, kdo je vlastně nepřítel. Zrovna tak byla upravena historie, třeba Římané byli zobrazeni jako zdegenerovaný národ, zatímco německé barbarské kmeny naopak coby výkvět „nordické krve“. Organizace spolků do značné míry připomínala armádu: maximální poslušnost, důraz na výkon a soutěživost, značná fyzická připravenost, a navíc vymývání mozků, Hitler byl víceméně ztotožněn s „mesiášem“. Zároveň byla snaha, aby mládež ve spolcích trávila co nejvíce času (kvůli odfiltrování nežádoucích vlivů). Knížka je vcelku podrobná, věnuje se i mládeži, která nacismus nesnášela a odmítala jeho hodnoty. Nacistický režim to řešil velmi tvrdými represivními opatřenými včetně koncentračního tábora pro problémovou mládež a výjimkou nebyly ani popravy. Vše je proložené slušným množstvím fotografií. Je zajímavé, že Hitler dokázal za tak krátkou dobu (dá se říci, že od toho roku 1933), zcela převychovat velké množství mladých lidí. Z Hitlerjugend se rekrutovali prvotřídní vojáci, na konci války nebylo výjimečné, že bojovali i dvanáctiletí (občas i mladší). Celkově bych hodnotil 75 %.