Hérakleitos ve světle mythické moudrosti

V podstate súhlasím s komentárom gwineth. Aj napriek tomu, že autor knižky má zjavne problematiku naštudovanú a načítanú, nevyvaroval sa určitých chýb, ktoré už boli v predošlom komentári spomenuté. Jan Provazník do textu vkladá príliš veľa vlastných myšlienok a odbočiek, že sa podľa mňa vytráca hranica medzi Herakleitovymi zlomkami a jeho vlastnou interpretáciou. A sme pri tom dôležitom slove - interpretácia. Problém nevidím len v Provazníkovych nie práve najlepšie vysvetlených argumentoch, ale taktiež v jeho výklade interpretácií Herakleitovej práce. Uvediem príklad: Provazník odkazuje k filozofii stoikov a z textu plynie to, že ich myšlienky stotožňuje s Herakleitovymi. Lenže Herakleitos nebol stoikom a samotní stoickí myslitelia množstvo Herakleitovych originálnych myšlienok upravili podľa seba. Nemôžeme ich tým pádom považovať za totožné, ale len za ďalšiu formu interpretácie. Čo sa týka kresťanských odkazov a "nenápadných" pomrknutí autora smerom k náboženstvu... to nechám na posúdenie iným čitateľom, ale sú tam. Sú proste tam a to je fakt. Udeľujem 60%. Ako doplnková literatúra určite neurazí, ale ak chcete čítať dobrého Herakleita, nájdite si buď jeho originálne zlomky a potrápte hlavu, alebo si kúpte knihu od J. Špaňára. Ten Herakleita rozoberá takmer dokonale.

Provazník se v knize věnuje nejznámějšímu Hérakleitovu zlomu o vzniku Kosmu a jeho rozboru. Přes zjevnou fundovanost autora ve mě jeho interpretace vzbuzují určité rozpaky a pochybnosti. Místy je velmi obtížně odlišitelné, co je vlastní názor Provazníkův a co by možná mohl být názor či záměr samotného Hérakleita. Autorovy závěry provází neopodstatněná jistota, že měl pětadvacet století mrtvý autor, z nějž se nám dochovaly jen zlomky, na mysli právě to či ono. Chybí mi trochu vědecké sebereflexe a pokory. Některé interpretace mi přišly docela divoké, celou řadu svých závěrů navíc autor dobře neukotvuje a není zřejmé, na základě čeho konkrétně tyto vyvozuje. Kniha je místy zmatečná a zasloužila by si systematičtější uspořádání. Celkově mám dojem, že Provazník v Hérakleitovi nachází především to, co sám hledá. Kniha je nicméně zajímavá a inspirativní. Doporučila bych ji spíše křesťanským čtenářům, které přitahuje antika. Autorova křesťanská východiska jsou takřka do očí bijící.