Hello, Stranger

Byla to moje třetí kniha od autorky (Bodyguardka,Role na tělo) a nejslabší. Za prvé pro mě hodně neuvěřitelné, od začátku předvídatelné, přečtení knihy mi nic nedalo.

Za poskytnutí knihy k recenzi v rámci spolupráce moc děkuji společnosti Albatros Media. No, zdá se, že mám novou oblíbenou autorku romantických příběhů! Po Bodyguardce a Hry s ohněm přichází na scénu Tvář lásky s dalším zajímavym tématem. Hlavní hrdinka Sadie je malířka, ale na větší úspěch čeká už několik let. Teď snad přišla její chvíle! Postoupila totiž do finále prestižní soutěže o nejlepší portrét. Žel zdraví jí nepřeje. Musí na operaci mozku, po které přestane rozeznávat lidské tváře, což je tedy velký pech! Do života jí navíc vstoupí rovnou dva muži, jak ale pozná, který je ten pravý? Aach! To bylo tak hezké! Odpočinková, příjemná, nevšední, trochu smutná i vtipná romanťárna, která chytne za srdce. Sadie je sympatická a krapet bláznivá hrdinka, která si jde za svým snem. Její myšlenkové pochody jistě pobaví nejednoho čtenáře. O obličejové slepotě jsem už sice slyšela a bylo znát, že si autorka pečlivě nastudovala co a jak, ale stejně si to stále nějak nedokážu představit! K romantické lince nechci nic prozrazovat, každopádně mě vývoj překvapil, čekala jsem vlastně něco trochu jiného. Ale takhle to bylo perfektní, milé i jiskřivé. A ten závěr? Miluju. Autorka opět do příběhu zakomponovala složité rodinné vztahy a musím říct, že mi Sadie bylo chvilkama fakt líto. Sláva za věrného psího společníka Buráka! Tvář lásky moc a moc doporučuji. Hned bych si ji přečetla znovu.