Hejt a jiné bangery

Zaujalo – asi poprvé čtu něco, co se doopravdy důkladně a zároveň odvázaně snaží modelovat prožitek digitálního světa; "hypertextová básnická síť" z anotace mi připadá jako nejpřiléhavější označení. V tak lineárním formátu jako je kniha to přitom není jen tak – je potřeba myslet v hashtazích, otevřít soubor a nechat se odkázat jinam, přijmout frázi a znovu ji opracovat. Integrální součástí takového prostředí je zároveň neustálé odskakování, strhávání se asociacemi, spojování disparátních jevů (dost často tělesná oblast - "tváře ušpiněné memem" a jiné). Naštvanost mi připadala rázná jen v několika přímočařejších básní, převažuje v implicitní a hlavně unavené podobě – únava z jazyka samotného, který se drolí, a spolehnout se dá spíš na ten spojený s lízáním; víceznačnost zábavně použita u více motivů (např. čistota/špína ve spojitosti s drogami, formou i životem, světlo a třpyt). Navzdory působivosti toho poetického gesta jsem se chvílemi nedokázal napojit – nevadí mi nechat se jen tak vést na afektivní flow, ale jako by mi občas některé stránky kulturní encyklopedie Kulikowske prostě chyběly.