Hedvábné stezky

Krásná kniha, kterou sráží jen přehnané autorovo nutkání nandat to arogantnímu a sebestřednému západu. Zbytečně se autor rozčiluje, že se historikové v minulosti věnovali převážně dějinám zemí svého původu. U ruských nebo čínských historiků určitě také převažuje zájem o vlastní dějiny. Proč by tomu u britů nebo francouzů mělo být jinak?

Krásně napsaná knížka, jak píše níže LadyMichelle, tak je to opravdu neskutečný čtenářský zážitek. Od nejstarší historie až po rok cca 2015. Sledujeme především Střední Asii, kde na prvních stránkách je nám ukázáno, že už v dávné historii měla mnohem větší vliv, než se učíme běžně v učebnicích. Chazaři, Číňani, Rusové, Peršané, Tataři, Arabové a další vstupují na stránky knížky, budují své říše, obchodují a objevuje se globálně propojený svět před stovkami let. Sledujeme zámořské objevy, tzv. Velkou hru, obě světové války, studenou válku a současnost. Poslední stránky ukazují, že vlastně ta oblast zase začíná být nejdůležitější a naše Evropa tak nějak jde stranou. Rozhodně to stojí za přečtení a zamyšlení. Na druhou stranu čtenářský zážitek mi kazilo několik chyb, které mě udeřily do očí. Například Angličané plující v 18. století do obchodu za Murmanskem, který byl založen až v roce 1916. Nebo legenda o svatém Řehořovi popsaná jinak než se běžně píše. Římský císař se dívá na odplouvající obchodní lodě v Basře, která byla ale založena až o pár století později. Nebo zmínka o tom, že hlavní město Kazachstánu Astana byla vybudována za dvacet let z prachu, kde nic nebylo – přitom již v roce 1830 bylo založeno město Akmolinsk, které si Chruščov oblíbil jako Celinograd a někdy kolem roku 1990 tam žilo cca 300 tisíc lidí, takže zase takové nic to nebylo… Kvůli těm několika chybám, které mě tak vadily jsem přemýšlel, zda neubrat jednu hvězdu, ale protože se to četlo vážně skvěle, dávám plný počet bodů a jen si říkám, že vše, co se čte, se musí prověřovat a ničemu bezhlavě nevěřit.