Heartburn

Ženská perspektiva na téma podvádění, protkaná recepty, kterou Nora Ephron vydestilovala z vlastních zkušeností. Ty recepty a strukturou mi to dost připomnělo Vonnegutův o rok starší román 'Deadeye Dick'. Navíc možná i proto jedna z oblíbených knih Chucka Palahniuka. Nicméně pro mě je to, více než pro Chucka, který příběh vidí jako skvělý případ toho, jak objekt hraje roli v příběhu, spíše meditace nad nevěrou. Nikdo nechce, aby ho polovička podváděla, jistě, je to zrada a tečka, sežer křečka. Ačkoliv znám tolik případů, kdy žena hrála oběť za svoje vlastní nevěru a vyklouzla z toho díky manipulaci. Je to ale často otázka příležitosti (a přitažlivosti). Znám pár, který tomuhle víceméně předchází tím, že se izolují do svých povinností tak moc, den za dnem, že nemají příležitost poznat další lidi, vystavit se té možnosti, nepijou, žádné další látky jim nic neříkají (kromě cigaret, u kterých dáma vztahu chytře partnerovi zalhala, že ji netrápí a nevadí, přestože jí vadí, ale proč trochu nekalkulovat, když něco chceme, žejo). Zároveň, v případě dámy vztahu, je to i její nevyvinutost a manipulace výchovy otce - člověk, který si sám není schopen rozšířit obzory, projít si vztahy a skončí s někým jen aby skončil s někým, nebo protože to byla jediná dostupná volba, mi pak sice může říct, já mám povinnosti, mám manžela (byť třeba budoucího), mám děti (nebo "jsme domluvení, že budeme mít děti"), mám tohle... ale tak činí často proto, aby vykecal svůj strach/risk, protože se bojí, jaká pravda by vyšla na povrch tváří v tvář realitě. Ale nechceme vyčnívat z davu - jenže pak dávat svojí omezenou přejatou polopravdou rady ostatním, to už mi přijde minimálně pokrytecké - hlásat o tom, že jsem morálně lepší, protože jsem podělanej a schovávám se za masku sebeklamu. Možná že vaše polovička tu byla proto, aby vás připravila (zlomila), pro to, abyste se mohli stát osobou pro někoho dalšího (některým vyhovuje žít v sebeklamu, když z toho mají co vymačkat), která skutečně ocení vaši opravdovost. Jak může někdo projít životem "s čistým štítem", když jediný způsob, jak poznat život je skrze to, že si zaserete ruce? "Žádný strom neroste do nebe, pokud jeho kořeny nesahají do pekla." Obzory, ať už ve vztazích, nebo ve vědomí (psychedelika), je nutno podrobovat zkouškám. Pro muže je to otázka "Spala si s ním?", kvůli potomstvu, pro ženu je to otázka "Miluješ ji?", protože ta jí zajišťuje mužovu loajalitu/funkčnost, kterou je jí on schopen zprostředkovat. Alexander Karelin, možná jeden z fyzicky nejsilnějších lidí, co kdy žil a jeden z nejlepších zápasníků všech dob řekl: "Síla je nejdůležitější vlastností muže, ale nejen fyzická síla, ale síla ve štědrosti, síla v ušlechtilosti, síla v trpělivosti, na ramenou téhle síly nesete rodinu, zemi." Pro některé nevěrníky se jejich přirozená vlastnost podvádět dá spoutat tím, že budete hrát, předstírat, např. role-play, abyste oklamali mužovu fyzikální potřebu představivostí - a tím tak může vztah přežít. Muž musí být jako útes, který šlehají vlny. Nikdo však neřeší, jak se muž cítí, proč se k nevěře dostal, tím to nijak neomlouvám, ale opět se dostáváme ke krásnému Krausově citátu z Vejšky "No, tak jsem ču*ák, no.", jejíž ženskou obdobu je obtížné najít, což svědčí o tom, že ženy těžko přijímají L's, ve své hlavě vždy vyfabrikují, proč jsou oběť situace. Ženu nezajímá mužovo jádro, srdce, ale jeho funkčnost, zatímco sama používá muže jako svůj emocionální filtr, tím, že mu navaří a vyspí se s ním ho drží efektivně tam, kde ho potřebuje. Ale přeci jen, pokud jde o muže, víc jak století zpátky bylo zcela normální, že měl milenku a manželku, čím hlouběji do historie půjdete, tím více zjistíte, že ta moderní romantizovaná norma je pro muže nerealistická a o to více ji svírají a připravují o to "moderní" štěstí (a jak jsem se dočetl, dát ženám více moci protože je fakt, že více utrácí a tím pádem z lidí dostávat více peněz). Je dokonce biologicky nastavený, aby muž nechtěl mít sex konstantně se stejnou ženou, zatímco on rozsévá semeno v tempu, kdy může oplodnit spoustu žen, žena má naopak daleko méně příležitostí otěhotnět. Nastavení, která tak prostě je. Když se na to podíváte, je to vždycky otázka příležitosti, jak jsem už zmínil, pro muže, nic jiného, některé odvětví k tomu svádí víc: šéf a sekretářka (nebo šéfová a její asistent) zůstanou déle v práci, doktor a sestřička (doktorka a bratr) ve špitále (sféra, kde se podle statistik podvádí nejvíc, samotnému se mi jednou stalo, že to na mě kolegyně zkusila, když jsem ještě dělal ve špitále, není divu, člověk se tam často přistihne u toho, že není do čeho píchnout a tak si něco k píchání najdete), ale pointa je v tom, že muži tohle dělají zcela přirozeně a přijde mi, že to je jediný způsob, kdy je vidím skutečně šťastný dojít domů (sic fundamentálně nevěřím v mužovo štěstí, jako něco dosažitelného, design muže je pro utrpení a proto se tak snaží, snaží si urvat vše dobré, co může, protože toho "štěstí" je jak šafránu), jak mi bylo řečeno jedním starým proutníkem z práce, který sám přiznal, že ženu podváděl s milenkou "Jen díky tomu, že jsem zahýbal jsem pak přišel domů a byl jsem ten nejlepší manžel." Takže pro mě je tahle otázka podvádějícího muže z pohledu zrazené ženy: pokud ho opravdu miluje, je mi to líto (vím jak tu zním, ale já ženy vlastně chápu, rozumím, proč jednají, jak jednají, ale i tak mě to nepřiměje to prostě přijmout a tvářit se, že je to ok; holt principy, nedávno jsem se nad tím pozastavil i s kolegou z práce "Proč ty ženský pořád tak lžou?", to je holt jejich způsob, jak fungovat ve světě), ale pokud ne a vztah je pro ni politického rázu, chce rozvod a připravit ho o majetek, má páku. Na druhou stranu, přijde mi, že pokud podvádí žena (sex, ne láska), a vy ji doslova nenačapate u aktu, vždycky bude popírat (společenské stigma, co si budou myslet všichni ostatní, zatímco u chlapa to je "ty kanče" a ještě ho poplácají po zádech, protože, analogie s klíčem a zámkem je holt pravdivá). Stejně jako hypergamie.