Harry Potter and the Cursed Child

Kdyby se to jmenovalo Prokleté dítě - na motivy Harryho Pottera tak je to velice podařená hra. Je to vtipné, akční, napínavé. Ale Harry Potter to není.

„Pottere, už jste zase tady. A vidím, že jste mi konečně zničil koberec.“ Tahle podle mě ne úplně pochopená kniha je – scénář (to ale víme, že?!). Kdo na to není stále připraven a scénáře číst neumí, bude zmaten a možná zklamán. Ti ostatní si užijí vlastní prostor, kde mohou být režiséry, scénografy, tvůrci speciálních efektů… Ideálně, pokud vyrazíte do Londýna a užijete si akci na scéně, stojí to za to! Nečekejte klasickou tlustou potterovskou knihu plnou hradu, chodeb a kouzel. Tady to funguje v dialozích, střizích a rychlých scénách jak… No, z divadelní zkoušky. Čte se to svižně, občas máte pocit, že sotva mrknete a jste v úplně jiné situaci. Nejsilnější není samotný příběh (ten občas trochu ujede), ale to, co se děje mezi lidmi. Harry jako táta, Albus jako kluk, co žije pod obrovským stínem slavného jména. A pak Scorpius Malfoy, upřímně jeden z nejlepších nových charakterů v celém Potterovi. Neohrabaný, citlivý, lidský. Definitivní verze je uhlazenější, plynulejší a čitelnější než původní vydání, ale pořád platí: tohle není osmý díl v klasickém slova smyslu. Spíš takový návratový dopis z Bradavic. Možná trochu zmačkaný, možná s pár přeškrtanými větami, ale pořád z něj cítíte ten známý svět, kam se chceme aspoň na chvíli znovu vrátit.