Harry Potter a princ dvojí krve

Za mě je tento díl a ještě následující, který teprve dočítám spolu s trojkou nejlepší z celé knižní série. Je to víc o vztazích, působí to dobře a vlastně i docela realisticky, co se týče vztahové stránky. Je pravda, že název Princ dvojí krve je zavádějící a pro děj šestky to vlastně není až tak důležité, ale já už ty knihy neberu moc odděleně jako na začátku, ale spíš jako něco, co na sebe plně navazuje a pokračuje dál. Baví mě, že postavy dělají chyby a nikdo není neomylný. A to ani Brumbál. Strašně se mi líbila postava profesora Křiklana a popis fungování lektvaru Felix Felicis. Líbily se mi vztahy hlavních hrdinů, první pusy, Harry a Giny v kombinaci, a i to že se Draco charakterově posunul. S knihou jsem opravdu spokojený, ale o to hůř se mi dívalo na film, který mě vlastně opravdu nebavil. Vynechalo se v něm už za mě příliš mnoho důležitého a celé to pak dostává na frak. Nicméně film tady nehodnotím. Opět mi vadí, že se zapomíná na některá stará kouzla, která by jim vskutku pomohla, ale nad tím jsem už taky dávno mávnul rukou. Já jsem spokojen :)

Filmově jde o můj nejoblíbenější díl, kolem Voldemorta se pomalu začíná stahovat smyčka, odhalují se jeho tajemství, nechybí mu humor a postavy už dávno nejsou dětmi a začínají žít svůj život, nemluvě o Dracovi, který konečně dostává hloubku. V knižní podobě to až takový šlágr není, vč. Křiklana, ale na druhou stranu vyplňuje prázdná místa a doplňuje spoustu informací, které jsou pro děj důležité a film je naopak naprosto přehlíží. Na konci samozřejmě nechybí ikonická a velmi dojemná scéna s Brumbálem. Příběh vrcholí a chutná poněkud hořce, protože vím, že bude brzy konec a nechce se mi se světem HP loučit.