Harry Potter a Kámen mudrců

Harry Potter je naprostá klasika a já si musím vynadat za to, že jsem si ho nepřečetla už dřív, když mi všechny knihy leží na poličce přibližně pět let. První díl mě jakožto někoho, kdo shlédnul všechny filmy ve věku šesti let a od té doby je naprosto miloval, ničím až tak strašně překvapit nedokázal. Ale je zde spousta odlišností a události se stávají za jiných okolností, takže je někdy lépe pochopíte. Jediná věc, co mi trochu vadila, neměla se samotným dějem co dělat. Jednalo se o skutečnost, že jsem si postavy jednoduše nedovedla představit podle sebe ale neustále jsem je viděla stejně jako ve filmu. Rozhodně doporučuju, samotnou postavu Harryho jsem měla v knížce o mnoho radši!

Rozumím všeobecné oblibě série, jenže já mám s prvním dílem pár zásadních problémů. Tak předně je příběh špatně vymyšlený. Harry Potter a jeho parta jsou jedenáctileté děti, ale přesto čelí situacím, které by semlely i připraveného dospělého. Překážky v cestě za kamenem mudrců mají zastavit kouzelnickou špičku, jenže je překonají žáci prvního ročníku, kteří sotva zvládli základy magie. Přidejte k tomu fakt, že jsou neustále v ohrožení života a získáte dobrodružství, které není ani tak temné, jako spíš nesmyslné. Ve výtkách by se dalo plynule pokračovat. Famfrfpál je hloupě vymyšlený sport, ve kterém je šest hráčů ze sedmi jen do počtu a ten poslední létá mimo dohled diváků, aby jim pak jen řekl, že vyhrál. Bodování ve školním poháru je spravedlivé jako volby v Iránu a samotná budova školy v Bradavicích by se svými pastmi a zákoutími pravděpodobně zvládla zredukovat počet žáků ze čtyř kolejí na jednu. Neskrývané pohrdání k obyčejným nekouzelným lidem, které čiší z textu čiší všude možně, je snad lepší ignorovat, protože jinak by se mi musely ty zamýšleně sympatické postavy znechutit. Autorka píše poutavě, takže jsem se rád začetl, ale stejně mě spousta reálií zlobila.