Hackni své ADHD

Knihu Hackni své ADHD jsem začal číst díky nabídce z nakladatelství Portál, který mě oslovil s prosbou o recenzi. Protože se osvětě ADHD věnuji dlouhodobě, spravuji největší Facebookovou skupinu ADHD v dospělosti CZ/SK. Sám jsem tuto diagnózu dostal ve čtyřiceti, kdy jsem tato čtyři písmena slyšel poprvé a neunesl jsem ji. Dnes pomáhám ostatním adhďákům najít sebe sama. Mluvil jsem i o tom v rozhovoru pro Český rozhlas. I proto mi tahle spolupráce přišla smysluplná. Co mě hned oslovilo, byl styl psaní. Autor nepíše odborně, složitě nebo z výšky. Naopak píše naprosto lidsky, přístupně a s nadhledem. Občas s humorem, ale bez bagatelizace. Vysvětluje věci tak, že tomu člověk rozumí, i když nemá načteno víc do hloubky o ADHD. A právě proto si myslím, že tahle kniha není jen pro lidi s ADHD, ale i pro jejich blízké a partnery. Pomůže jim lépe pochopit, co se děje uvnitř, a možná konečně uvidí, že spousta věcí není lenost, ale jiný způsob fungování mozku. Jak autor sám uvádí, žádná strategie není univerzální. Co může pomoci jednomu, nemusí pomoci druhému. Ale musí se to zkusit. Co mě hodně zaujalo, je technika čtyř C. Autor jednoduše popisuje, co opravdu spouští motivaci u ADHD mozku. Ne důležitost nebo odměna, ale zajímavost, výzva, kreativita nebo časový tlak. Působí to prakticky, ne teoreticky. Člověk se v tom snadno pozná, i díky konkrétním příkladům. Tohle je přesně to, co zažíváme denně, a kniha nabízí konkrétní nástroje, jak s tím pracovat. Velmi silně na mě zapůsobily kapitoly o vnímání času, paměti a emocích. Autor výstižně popisuje fenomény jako vyhoření, časová slepota, prokrastinace na poslední chvíli nebo problém s prospektivní pamětí, tedy paměť na věci, které máme udělat. Otevřeně popisuje, jak intenzivní může být emoční prožívání u lidí s ADHD, nejen směrem dolů, ale i nahoru. Vysvětluje, proč tak často dochází k nedorozuměním, přehnaným reakcím nebo emočním výbuchům, které si člověk uvědomí až zpětně. Zároveň nabízí praktické strategie, jak emoce lépe chápat a zvládat, například budováním emoční inteligence, rozšiřováním slovníku nebo vědomým pojmenováváním stavu, ve kterém se právě nacházíme. Spousta doporučení vychází z principů kognitivně-behaviorální terapie. Patří sem práce s kotvami, vizualizace, plánování podle času a další. Díky KBT si člověk s ADHD uvědomí své zkreslené myšlení a dysfunkční chování. Sám jsem tuto terapii podstoupil. Všechno je napsané tak, že si to člověk dokáže představit a začít zkoušet v běžném životě. Patří sem i práce s emocemi pomocí přejmenování, vedení emočního deníčku nebo techniky na zvládání odmítnutí. Zvlášť bych vypíchl RSD – Rejection Sensitive Dysphoria, tedy extrémní citlivost na odmítnutí, kterou většina lidí s ADHD zažívá. Autor o ní mluví srozumitelně a bez zlehčování, což je obrovsky přínosné nejen pro čtenáře s ADHD, ale i pro jejich blízké. Jako člověk, který se ADHD věnuje do hloubky, jsem v knize nenašel moc nového. Ale to není výtka. Naopak je to potvrzení, že autor dokázal skvěle shrnout to podstatné. Pro lidi, kteří se v tématu teprve rozkoukávají, může být tahle kniha opravdu přelomová. A i mě některé pasáže oslovily. Ne obsahem, ale tím, jak přesně a lidsky vystihují každodenní realitu s ADHD.

Knihu Hackni své ADHD jsem si přečetl díky nabídce z nakladatelství Portál, které mě oslovilo s prosbou o recenzi. Věnuji se osvětě ADHD dlouhodobě a spravuji největší Facebookovou skupinu ADHD v dospělosti CZ/SK. Diagnózu ADHD jsem dostal až ve čtyřiceti letech, a právě proto mi tahle spolupráce přišla smysluplná. Co mě hned oslovilo, byl styl psaní. Autor nepíše odborně, složitě ani z pozice autority. Naopak – jeho styl je lidský, přístupný, s nadhledem a občas jemným humorem, bez bagatelizace tématu. Text je srozumitelný i pro ty, kdo nemají načteno o ADHD více do hloubky. Kniha není určena jen lidem s ADHD, ale i jejich blízkým a partnerům. Pomáhá jim lépe pochopit, co se děje uvnitř člověka, a ukazuje, že mnohé projevy nejsou leností, ale jiným způsobem fungování mozku. Autor zdůrazňuje, že žádná strategie není univerzální – to, co pomůže jednomu, nemusí fungovat pro druhého, ale je potřeba to zkoušet. Velmi mě zaujala technika čtyř C (zajímavost, výzva, kreativita, časový tlak), která prakticky vysvětluje, co spouští motivaci u ADHD mozku. Kniha je plná konkrétních příkladů a nástrojů, jak s ADHD pracovat v běžném životě. Silný dojem na mě udělaly kapitoly o vnímání času, paměti a emocích. Autor výstižně popisuje fenomény jako vyhoření, časová slepota, prokrastinace na poslední chvíli, problém s prospektivní pamětí i emoční přecitlivělost (RSD – Rejection Sensitive Dysphoria). Nabízí praktické strategie, jak emoce zvládat, například budování emoční inteligence, rozšiřování slovníku emocí a vědomé pojmenovávání aktuálních stavů. Velká část doporučení vychází z principů kognitivně-behaviorální terapie (KBT) – práce s kotvami, vizualizace, plánování podle času. Sám jsem KBT podstoupil a oceňuji, jak přístupně autor tyto nástroje popisuje. I když jsem v knize nenašel mnoho nových informací, vnímám to pozitivně. Je to potvrzení, že autor dokázal shrnout to nejdůležitější a podat to způsobem, který je srozumitelný a lidský. Některé pasáže mě oslovily nejen obsahem, ale tím, jak věrně a autenticky vystihují každodenní realitu života s ADHD. Pro čtenáře, kteří se v tématu teprve rozkoukávají, může být tato kniha přelomová.