S dějem třetího dílu Zelené krve je to částečně klasika dílů předchozích. Stejně jako začátek knihy, který je přímým pokračováním druhého dílu. Tj Smrťák kosí úplně všechny nehledě na to, kam patří. Aby to ze sebe dostal ven. Všechno. Teď už jde jenom o to, aby zvládl tu největší výzvu. Trochu...ok, trochu víc...ok, strašně vážně hodně moc...jsem si slintla nad kresbou po použití Gatlingova kulometu. (Ulice, všichni čtyři žolíci a každý z nich v jednom rohu.) Jsem holka, která sice čte o střílení, ale nerozumí tomu. Proto je vsuvka s vysvětlením "co to je a co to umí" z mé strany velice oceněna. Konec dvacáté kapitoly je tedy emoční pecka, protože víte, že pokud to přežijou (asi jo, když jsou ještě dva díly před námi, že?) už to bude jenom dobrý, tj dobrý lov na "parchanta roku", takže co po ní hned následuje, je sice důležité, ale vážně vás to napne. Aby to do konce knihy bylo ještě bruálnější. Dojemnější. Krvavější. Leč s klidnějším kouskem děje... Kresba je dokonalá, jak je u autora standard. On to prostě s deštěm, blátem a létajícíma kulkama umí! Každá stránka je nádherná. Jak v těch akčních, tak v těch klidnějších částech. Ohledně zbytku děje a konce knihy, který do cesty konci pomsty postaví ještě jeden problém než přijde ona životní pomsta (ta podle mě bude logicky až v posledním dílu a pořádně epická). Protože je jedno, že odejdete z New Yorku. Parchanti jsou všude. Hlavně, když jde o železnici... Znovu bych tedy mohla napsat: "Proč nám to autor dělá? Proč to zase končí, jak to končí? Mučí nás?" A myslím, že odpověď zná každý, kdo má sérii rozečtenou. (Jo, baví ho to...) ("Díky tobě...je ze Smrťáka zase Brad.")

Vemte si soudruzi například takovej Gatlingův kulomet z roku 1862. Kontrolní otázka: Jestlipak víte, soudruzi, jakej má takovej kulomet kadenci. Nevíte, co?! Cha! No tak se podívete, já vám to soudruzi řeknu naprosto přesně! Takovej Gatlingův kulomet z roku 1862 má kadenci – TATATATATA!!! Už jen to, že je vyobrazenej na titulní stránce na bedrech nejhnusnějšího haj…la – vzorného otce – vás musí uvést v mírný orgasmus ještě dřív, než otočíte na první – poslední stránku! Kresba je prostě neuvěřitelná! Smrťák roztřílenej úplně na sračky, hůř než cedník, přes kterýho neprocedíte ani italiánský těstoviny! Svištící kulky skrz hustý déšť – to prostě musíte vidět!!! Tíha vodních kapek, naděje rozdrcená na padrť, žádná budoucnost, jen zmar, smutek, bolest čtvrtící srdce skrz na skrz, to je příběh bratrů Burnsových. Je úplně jedno, jestli jednu bitvu vyhrají, utečou a doufají, že budou v bezpečí. Není nic horšího, když znovu získáte klid v duši, uvěříte, že všechno bude zase fajn a pak se to vše v jeden jediný okamžik znovu roztříští na drobné útržky beznaděje. Beznaděj… Bolest… Výkřiky… Mám depku, du se něčeho napít.