Perfektní finále perfektní řady. Ne že by si pánové Greg Rucka a Ed Brubaker nechali na závěr nějaké extra překvapení, ale dotáhli sérii právě do takového konce, aby po dočtení měl člověk chuť se z trudomyslnosti opít do němoty. Prostě kriminálka podle mého gusta, zbytečně se neohánějící moderními technologiemi nebo explicitní bestialitou. Gotham Central pracuje primárně s charakterními postavami a dialogy, které dávají vyniknout lidské podlosti, stejně jako výjimečnosti. Snad kromě sedmatřicátého sešitu si série navíc zachovává vnitřní samostatnost, kdy vůbec nepotřebujete znát, co se děje všude kolem v celém tom okostýmovaném DC vesmíru, protože Gothamští detektivové si bohatě vystačí s obyčejnou kriminální lúzou. A vzhledem k tomu, že i z nás si život občas krutě utahuje, nejsou ani jejich osudy ušetřeny osobních tragédií, kariérních pádů a vnitřní vyhořelosti. Ano, na konci slza ukápla, ale nemůžu říct, že kvůli citovému vydírání, ale pro reálné emoce, dokonale graficky zachycené.

Jak už jsem psal u jedné z předchozích knih série - čím méně se v příběhu objevuje postav z Batmanova univerza a čím více je příběh civilnější, o to je lepší. A to plně platí i v tomto případě. Jeden sešit, v němž vystupuje Spectre je snad z celé série nejhorší a vůbec nezapadá do zbytku. Tam jsem otáčel palec hodně dolů a říkal jsem si, že Rucka prostě nedosahuje kvalit Brubakera. Úvod s Robinem (Robiny) nebyl špatný, ale žádná super pecka to také nebyla. Ale závěr byl výborný. Tak jsme naopak musel před Ruckou smeknout a v duchu se mu omluvit. To byl hodně silný závěr celé série. Jednotlivé hlavní charaktery nejsou černobílé a dokážou překvapit svým jednáním, ale jejich chování je naprosto uvěřitelné a obhajitelné. Dialogy jsou úsečné a trefné, noirové. Jen houšť takovýchto komiksů!