Gloria

Na Glorii jsem se velmi těšil proto, že mám rád příběhy plné vánočního zla (jak já jsem si přál, aby byl filmový Krampus vyvedeným hororem, a nevyšlo mi to), a taky proto, že se mi velmi líbila spolupráce Grahama Mastertona a Karoliny Mogielské v Zrnku Pan Nikdo. No, a bohužel se ukázalo, že jsem se těšil až příliš. Lokace a čas, v nichž se příběh odehrává jsou vybrány perfektně; sirotčinec v době vánoční- to už bych řekl, že je z poloviny hotovo, ale tentokrát to nestačilo, protože je příběh místy napsán tak zvláštně, že mě to vyloženě rušilo. Nějak jsem nedokázal pobrat, že se z budovy ztratí nějaké děti, věc se ohlásí a je v šetření, ale jinak jsou všichni v relativní pohodě. Něco jako: "No co, stalo se." Některé postavy mi přišly opravdu zvláštní, ale jestli mi někdo fakt seděl, byl to životem erodovaný údržbář Mietek, ten mě bavil. Finále se mi zdálo být hodně dobře zvládnuté, dokud do toho nehodila vidle dvojice vyšetřovatelů, která se rozhodla v zájmu dětí velkomyslně přehlédnout nevyhovující nakládání s potravinami. Nechci nikomu křivdit, ale myslím, že byl můj výsledný dojem ovlivněn i mně osobně nepříliš vyhovujícím překladem. Několikrát mě napadlo, že bych použil spíše jiné slovo, případně jinak vystavěl větu. Co je ale naprosto dokonalé, to je jako už obvykle skvělá obálka Michala Březiny; jeho práce mi dělá vážně velkou radost.

Teda musím říct, že tajemná Gloria mě pohltila a omotala si mě okolo prstu stejně jako skoro všechny dospělé a děti v sirotčinci Svatého Mikuláše. Možná jsem se také stala obětí jejích všemožných kouzel a tak tak jsem z jejích spárů unikla. Příběh má vánočně hororovou atmosféru, která každou hodinou houstne, až je těžká jako smrtonosný dehet. Zdaleka ne všechno, co je zřejmé, je reálné, ale jak to poznat !! Děsivý příběh vycházející z islandské mytologie mě opravdu hodně bavil a skvěle jsem si jej užila.