Glamorama

Elisova osobitá sonda do života nejvyšších společenských vrstev, zpočátku přímý příbeh, ve kterém se vše tak krásně vyvíjí, že začneme pochybovat, jestli nás dokáže autor něčím překvapit, i když jisté náznaky už nám dávájí tušit, že vše není uplně v pořádku. Během krátkého úseku se vše převrací na ruby a téměř až do samotného konce čtenář tápe v tom, co se vlastně děje, co je pravda a co ne....tápe stejně tak jako hlavní hrdina. Děj postupně nabírá na tempu a brutálnosti a zaplétá se do téměř nerozmotatelného klubka. Nedokážu to přirovnat k ničemu, co jsem dosud četl. Jediné srovnání, které mě v určité fázi napadlo byla jakási podobnost s Inland Empire, filmovým to skvostem Davida Lynche. Nechci ale už prozrazovat více, raději jen doporučím, přečtěte si to!

Ze stránek knihy se sypaly konfety. Jo. Já si sice tu a tam u Ellisových knih nejsem vůbec jist, co přesně jimi chce říct (nějaké teorie samozřejmě spřádám a mám), nijak mi to ale nebrání, abych si ty knihy užil. Glamoramu mám doma dlouho, a stejně dlouho jsem pro její rozsah kolem ni chodil a odkládal ji, páč jsem si nebyl jistý, jestli tolik stránek Ellisova specifického stylu a formy zvládnu. Já vůl. Už během několika stránek mě kniha měla zcela v moci a o pár stránek dál se z ní vyklubala zatím nejlepší Ellisova kniha, co jsem četl. Ten jeho styl prostě miluji, zcela jsem mu propadl a rochním se v něm jako hlavní hrdina v klínech svých souložníků a souložnic. Navíc, z žádné jiné knihy nepadají konfety. Jsou všude. Kdekoliv ji čtete. A nvíc, ten pocit, když čtete její šestistránkový popis soulože dvou mužů a ženy ve vlaku a někde na její čtvrté stránce zjistíte, že paní, co sedí vedle vás, ji přes vaše rameno čte s vámi a pohlcuje ji stejně, jako vás. Ellis je prostě machr. Nevím, jak to dělá, že zvládá psát knihy v podstatě o ničem tak poutavě a zajímavě, snad právě proto, že to nic dokáže tak skvěle vystihnout a svět, kde mnohem více než funkčnost dané věci je důležitější to, kdo ji vyrobil nebo čí jméno nese, podat tak sugestivně. Chce se vám z toho zvracet, ale nemůžete přestat to chtít dál. To je prostě na oslavný déšť konfet.