Gjuka Begović

Krátký úsek ze života Gjuky Begoviće čtenáři poslouží jako studie neklidné duše. Knihy o zhýralcích, sráčích a bláznech, to jest samostatná kategorie, do které se rád vracím od pubertálního objevování Všech řití světa. Gjuka Begović je bezesporu odporná bytost a tak by se to celé klidně dalo uzavřít. Jenže ona je odpornost tak lákavá k prozkoumávání. Tak jako z kýblů švestek vydestiluješ pár lahví pálenky, posbíral Kozarac poznání o východoevropské nátuře do této útlé knihy a představil v postavě Gjuky to nejhorší z ní. Gjuka je bipolární postavou, která vnímá všechen hnus lidstva a často nešetří ani sám sebe. O chvíli později pak všechny pochybnosti hází za hlavu a pasuje se do role největšího frajera, který propíjí dědictví předků, strká bankovky lehkých ženám za dekolt a lepí je cikánům na čela, hlavně ať hrají dál motiv teskných houslí. Sem tam ho stihne temný stín kocoviny a snahy o nápravu a vhání Gjuku do osidel víry. To přináší velmi vtipnou pasáž poutě do Ilači, která popře veškeré žádoucí pokání a zvrhne se v orgie a pitku. Jestli máte rádi neklidnou východoevropskou literaturu, skoro neexistuje šance, že by se vám dílo Ivana Kozarace nelíbilo. Jen se nesmíte nechat odradit otřesnou grafickou podobou, připomínající záhlaví merkantilních tiskovin pohřebního ústavu či snad logo Levných knih (rip), ani typografií, která s sebou přináší všechny chyby, kterých se sazeč může dopustit. Snad na knize pracoval nějaký Gjuka, který už se viděl na pitce a nohy mu tančily v rytmu cikánských houslí...