Girl in Pieces

JAK JSEM PŘIŠLA KE KNIZE: Bloumala jsem po knihkupectví s tím, že si jdu pro jednu jedinou knihu! Ano, přesně jsem věděla, která to má být. Bohužel tu jsem nesehnala, ale upoutala mě tahle. Tak jsem si ji odnesla s sebou a dobře jsem udělala! OD OBÁLKY PO VNITŘEK: Už když uvidíte obálku této knihy, dojde vám, že příběh uvnitř nemůže být vůbec veselý. Dobře, podle obálky jsem čekala detektivku, nebudu vám lhát, ale to jen do doby, než jsem si přečetla anotaci. Celé obálce vévodí uplakané oko dívky s rozmazanou řasenkou a střípky skla. Je v ní naprosto dokonale vystižen příběh a to ani nemusíte otevřít knihu. Obálka opravdu dokáže zaujmout! Celý příběh uvnitř knihy je rozdělen na 3 části, které svým názvem prakticky odhalují cestu hlavní postavy k "uzdravení". Každá tahle část obsahuje krátké kapitolky, které obvykle přečtete jedním dechem a z každé si odnesete trochu pocitů hlavní postavy. A zároveň vás dokáže po kouskách ničit. MŮJ NÁZOR NA KNIHU: Před otevřením knihy jsem se trochu bála. Pořádně jsem nevěděla, do čeho jdu a zároveň jsem se strašně moc těšila. (Lidé kolikrát říkají, jak takovéhle knihy dokážu číst. Odpověď je prostá - chtěla jsem studovat psychologii a s takovými dětmi a mladistvými pracovat.) A nedalo mi to žádnou práci a za chvíli jsem se začetla - šlo to snadno, věřte mi. Jenže knihu pak neodložíte, dokud ji nepřečtete. A i poté o ní neustále přemýšlíte. Kniha vám ukáže příběh Charlie. Dívky, která si sáhla až na samé dno a skončila v léčebně s několika dalšími, z nichž každá má své vlastní problémy a svůj vlastní osud. My však sledujeme hlavně ten Charliin. Svůj smutek a bolest schovává za jizvy od skleněných střepů. "Lidi by o nás měli vědět. O dívkách, které si svou bolest zapisují do vlastního těla." (str. 373) Při čtení knihy si prožijete snad všechny emoce, které existují. Budete zoufalí, smutní, plní naděje, ale i nedůvěřiví. Hodně si popláčete, ale budete se i smát. Autorka vážně krásně zachytila pocity dívky s těmito problémy. Když si přečtete její poznámku na konci knihy, bude vám naprosto jasné proč. Protože vás naprosto dostane! Charliin příběh neznáme hned ze začátku. Musíme se k němu postupně propracovat a něco si i domýšlet. V určitých částech knihy totiž Charlie do své minulosti zabrousí a své vzpomínky vám převypráví. Získáte takové střípky, které Vám po poskládání dohromady ukážou celou pravdu. Kniha vám ukáže, jak je těžké postavit se znovu na své nohy, odrazit se od pomyslného dna a začít znovu věřit! A věřte mi, že okamžiků, kdy začnete věřit, bude hodně, ale pak najednou nadejde obrat o 180 stupňů a vy se modlíte společně s Charlie... a... a... a... Není to prostě lehké. "I barvy mohou vyprávět příběhy, jen trochu jiné než ty, na které jsme zvyklí." (str. 238) Konec je spíše vysněný, ne vždy se to ve skutečnosti takhle zlepší, ale! Hlavní hrdince přejete jen to dobré, tak proč by ne? Pokud stojíte o náhled do jedné zničené duše a toužíte po tom, aby jí bylo lépe, sáhněte po téhle knize. Podle mě by si ji měl jednou za život přečíst každý. Někdy totiž na tyhle lidi koukáme skrz prsty a přitom vůbec nevíme, co mají za sebou. Určitě tenhle příběh vřele doporučuji! Ne každý má totiž bezproblémový a krásný život... Bohužel... POSTAVY: Hlavní postavou je dívka Charlie Davisová, která neměla ve svém životě zrovna štěstí. Otec jí zemřel, matka o ní neměla zrovna valný zájem a navíc si prošla tolika zlými věcmi, že by jí je nikdo nezáviděl. Momentálně je zlomená a absolutně bez sebevědomí. Nedůvěřuje lidem kolem sebe, ale zároveň by se chtěla postavit na vlastní nohy a dostat se z toho svrabu, ve kterém se nachází. Má velký talent na kresbu portrétů. Trpí disociativní poruchou. JAZYK: Příběh je vyprávěn v ich formě, takže se do něho krásně vžijete. Co vás určitě zaujme na první pohled, je nepředstavitelná spousta vulgarismů (nikdy jsem si nemyslela, že se jich dá do knihy vsunout tolik). Ale na druhou stranu - představte si, že byste všechno ztratili... Už chápete? I já pochopila. Tahle slova do tohohle příběhu prostě patří. Příběh má díky svému jazyku spád a stránky utíkají jedna za druhou, aniž si to uvědomíte. Přes své těžké téma se čte lehce. HODNOCENÍ: 5/5 "Myslím, že se to jednou stane každému z nás..., bude to něco tak zásadního, že nás to roztrhá na kousky. A pak je potřeba se zastavit. A posbírat se dohromady. Zabere nám to spoustu času a možná zjistíme, že se musíme složit v jiné, lepší podobě. V takové podobě, ve které jsme si sami jistí, že všechny dílky perfektně sedí a my se už tak nikdy nerozbijeme." (str. 365) Tahle kniha by se měla dostat do povědomí všech - hlavně mladých lidí. Věřte mi, nikdy na nic nejste sami!

Předem upozorňuji,že knížka není vhodná pro lidi,kteří neradi čtou smutné knihy a taky obsahuje trigger warnings(sebepoškozování,alkohol, násilí,psychické problémy apod.),tak prosím zvažte její četbu. Knížka mě dostala už hned od začátku,kdy jsem okamžitě začala žít celý příběh s Charlie,až po autorčina závěrečná slova. Skvěle zachycený postupný vývoj hlavní hrdinky. Určitě to není čtení pro každého, empatickou skupinu lidí to pomalu rozloží na kousíčky a pro ty,kteří nepochopí smysl,to bude asi jen podivně sepsaný deník nešťastné dívky. V knížce totiž nejde o žádný zásadní děj se zápletkou. Je zde také spousta krátkých kapitol,kde je klidně i jen pár slov,což chápu,že ne každému sedne. Za mě jsou zde perfektně popsané myšlenky,které se bohužel mně samé často honívají hlavou a pocity, které také prožívám,ale nejsem schopna je popsat slovy. Všem moc přeji,aby si nikdo neprožíval to,co Charlie. Ukázalo mi to, že i když člověk může být i na tom největším dně,pořád se s pevnou vůlí a se správným okolím,lze dostat nahoru.