Genciána

Autorovo záliba ve výtvarném umění z textů přímo sálá. Tolik krásných barevných lyrických obrazů člověk na jednom místě jen tak nenalezne. Přesto na mě sbírka působí dojmem rozkolísanosti, a to především kompoziční. Objevují se motivy viny (dluhu), židovství, vykoupení, děr (či jizev) a provívání přes tyto díry, které se lyrický subjekt a vlastně v podstatě všichni lidé snaží různými způsoby vyléčit, i přestože si někdy myslí, že se to již nepovede či je to nemožné: "věděl jsem že znovu uvěřím / držení hlavy / stínu květin promítnutých na zeď mezaninu / a znovu i té pasti." A to je právě úkol genciány, již se každá bytost snaží nalézt, genciánou se tak může stát cokoliv, třeba i "papež s koalou v náručí / roztažené tři drápky na brokátu / fotka která mě dokáže utěšit / a země vycházející nad kráterem Tycho." Přesto se ovšem ve sbírce objevují pasáže, které mohou napovídat důvody oněch lidských ran, které si člověk s sebou nese: "do ucha mi šeptáš pin / naházíš do sebe skleněné nudle / co jsi to říkala? / déšť to zamluvil." Lyrický subjekt se ovšem odmítá vzdát: "nepřijít o víru v rým / jako o kteroukoliv víru." Lyrický subjekt si tak často vnímá všedních každodenních věcí a činností, které spojuje s hlubšími niternými pocity. Nejdůležitější je vlastností lyrického subjektu je ale jakási paměť usouvztažněna k druhým lidem. Často popisuje typické činnosti či záliby, které vypozoroval u druhých lidí. Pozoruhodná je práce s jazykem. Matěj Lipavský ve svém básnickém projevu užívá netradiční slova - odborné výrazy z oblasti mikrobiologie (cysta, zygota, homunkulus, šroubovice), z dnešního hlediska již zastaralá slova (krvotok, tratoliště) nebo slova spojená s moderní technikou (flashka). Slova nestojí izolovaně, ale je s nimi dále pracováno a vznikají tak pozoruhodná slovní spojení.

Matějovi básně jsou civilně lyrické, plné náznaků tušeného, podobně jako jeho obrazy a akvarely. Místa a věci se rozpíjejí pod vrstvami a tíhou času. Jako přesvícené polaroidové fotografie. Básně se vzájemně doplňují a tvoří tak jakýsi svět sám o sobě. Svět velmi intimní, do kterého není snadné proniknout, ale svět plný nečekaných souvislostí a jemných světelných přechodů a nálad. Doporučuji.