Gastrokroužek

Kniha Gastrokroužek vznikla z nápadu pravidelných setkání přátel, které spojuje láska k jídlu. Hlavní autor Lukáš Hejlík uvádí, že se vždycky jednalo o "živý těleso...kde vlastně nejde jenom o jídlo... ale o celej ten proces. Vymyslet si, co kdo bude vařit, tak aby to mělo hlavu a patu nějakýho menu, který se váže k sezoně anebo k místu, kde se potkáme." Pro autory tam smysl určitě je, protože se setkají s přáteli, nají se i napijí a třeba se i něco nového přiučí. Otázka je, jestli je tuhle zkušenost vůbec možné předat skrz stránky kuchařky. Kniha je rozdělena do několika tématických kapitol jako třeba Holčičí oslava, Školní jídelna nebo Dušičky. Recepty v těchto kapitolách jsou vždy spojeny s daným tématem, ale podle mého názoru sami o sobě jako menu moc velký smysl nedávají. Vzhledem k tomu, že každý z foodies, který do kuchařky přispívá, razí dost jinou filozofii, jsou také jednotlivé recepty dost rozlítané. Naneštěstí se navíc často jedná o dnes populární jídla jako líčka na víně, paštika, hummus, hotdogy atd., na které najdeme tisíc a jeden recept na každém rohu. Zatím jsem se nedostala k přípravě jednotlivých pokrmů, takže nemůžu hodnotit jejich kvalitu nebo smysluplnost. Dopředu ale oceňuju uvedenou časovou náročnost, počet porcí a obtížnost přípravy. Kniha sama o sobě působí hezky. Všechny recepty jsou doplněny o fotografii výsledného pokrmu, občas u nich najdeme také gastrotip. Jednotlivá témata jsou vždy uvedena on-line komunikací všech zúčastněných a najdeme tu i pár fotek účastníků každé akce. Zmíněná komunikace je příšerná. Nejen že čtenáři odhaluje nahodilost přípravy celé kuchařky, ale často také zesměšňuje samotné účastníky (např. fooblog Taste of Red, jen proto že chtějí vystupovat v kuchařce). Nestíhání a rušení Dariany a nebo poznámka o pindíkovi - nic z toho vážně v kuchařce nepotřebuju číst. Celkově Gastrokroužek hodnotím jako fajn nápad pro skupinu přátel. Sama o sobě ale kuchařka vůbec nefunguje. Je vidět absence konceptu a nějakého mentora, který by z gastronomického hlediska celý projekt zaštítil. Bohužel mám pocit, že tady marketing funguje líp než samotná kniha. Až zkusím některé z receptů, vyjádřím se podrobněji i k nim.

Skupina českých food blogerů se pod patronátem Lukáše Hejlíka dala dohromady a vytvořila svůj vlastní kroužek. Zní to dost lákavě a dost trendy. Jenže co z tohodle nesourodého uskupení vlastně vzniklo? Tak v prvé řadě hlavně kniha. Je pořádně velká a hned na obálce nás láká spousta usměvavých tváří našich oblíbených blogerů. Prvních několik otočení pevným papírem dává tušit, že knížka bude kvalitně graficky zpracovaná. Další a další stránky tuhle teorii rozhodně podporují. Jednotlivé recepty jsou minimalisticky sladěné a u každého najdeme krásnou fotografii na celou stránku. Recepty jsou zařazeny do několika z kapitol. Konkrétně můžeme najít: Farmářské menu, Velikonoce, Ve vlaku, Holčičí oslavu, Asado, Školní jídelnu, Na vinici, Dušičky, Hory a Poslední večeři. Každá kapitola představuje setkání většiny foodblogerů a jednotlivé recepty pak pokrm, který každý z nich připravoval. Ke každému tématu najdeme spoustu fotek ze zákulisí a předchozí komunikaci, kdy se celá akce domlouvala. Nedá mi to a zrovna u té komunikace se musím na chvilku zastavit. Popravdě moc nechápu, jak tohle mohl dát někdo na papír, protože co možná unesou sociální sítě, kniha neunese.... Pojďme se ale už konečně vrhnout na samotné recepty! Foodblogeři nezklamali a musím uznat, že jsem nenarazila na nic, co by mi vyloženě nechutnalo. Několik pokrmů jsem si dokonce oblíbila natolik, že jsem je zařadila do mé sbírky. Jenže to by to nebyl Gastrokroužek, aby tu nebylo nějaké ale. Jednotlivé recepty jsou zpracovány různě kvalitně v závislosti na jejich autorovi. Někdy je postup podrobný, někdy předpokládá zkušenějšího kuchaře. Dokonce jsem narazila na pár chyb v postupu a nebo chybějící/přebývající ingredience. Celkově knihu hodnotím jako zajímavou, ale těžce nedotaženou. Stačilo by udělat pořádnou korekturu a trošku víc dotáhnout celý koncept a měli bychom tu něco, co může posunout mainstream zas o kousek dál. Když k tomu přičtu chybějící obsah, mám tak nějak pocit, že tu jde spíš o ty blogery než o jídlo. A to mi u kuchařky vadí.