Gargantua

Skvělé čtení - i když ne pro každou chvíli. Nevím, jestli jsem se víc bavila tvůrčí metodou, použitou na překlad Rabelaisova lidového čtení s přesahem (nebo filo- atd. -sofické pojednání pro lid?) - a že jsem se jí původně hodně bála - nebo komentářem (o seznamech her, potažmo italských válkách jsem nevěděla lautr... nic.) Je to překvapivé, je to (sebe)shazující, je to vtipné, je to čtivé. Budu se vracet. Sem, do Chinonu i i do Plané nad Lužnicí. Díky převeliké! "Tak co myslíte, při vašem rozumu - co nám chce naznačit a sdělit toto enigma?" "Co?" řekl Gargantua, "že pravda Páně trvá a vše přetrvá." "U svatého Pomuka," řekl mnich, "s touto interpretací nesouhlasím. Je to totiž styl věštce Lumíra. Můžete si tam nacházet alegorie a významy tak hluboké, jak chcete, a fantazírovat, jak chcete, vy i celý svět. Já vám ale pravím, že tam není zašifrován žádný skrytý smysl, nýbrž že je to prostě jen popis tenisového utkání, podaný složitými slovy. ... Na zdraví!" (s. 302? "

Trapná a ignorantská "transpozice" ("překlad" to v žádném případě není), pokusy o vtip na každém řádku, akorát ten vtip není vtipný. Putna se rozhodl, že jeho spisovatelské nadání je vskutku "rabelaisovské", napsal vlastní knihu (vlastně plagiát) a podepsal ji Rabelaisem. Těšil jsem se na Gargantuu, když jsem si přečetl vynikajícího Pantagruela v podání Patrika Ouředníka. Ten propastný rozdíl a to zklamání...