Garfieldova show č.1

Nebudu nikomu nic nalhávat, Garfield je můj vzor. Líný, cynický, sobecký, narcistický, egoistický, sarkastický, bezohledný, nenažraný. Prostě samé ušlechtilé vlastnosti. Jenže když se něčím takovým snažíte zalíbit dětem, jde to dost těžko. O to víc, když se místo na starou dobrou kresbu spolehnete na 3D animaci. Televizní seriál Garfieldova show není žádný zázrak, ale ještě jsem ho dokázal skousnout. Ovšem komiks vyrobený na základě seriálu, to už je jiná liga. A když říkám vyrobený, myslím tím poslepovaný - v průběhu čtení často narazíte na okénka, které jako by vypadly ze stříhacího pultu, což výsledný efekt jen zhoršuje. Ani příběhy jednotlivých povídek nejsou nijak úžasné, ale beru v potaz, že v rámci cílové skupiny jsou tak akorát. Jenže já Garfielda nikdy nepovažoval za záležitost pro děti a ta transformace do nové role mi jednoduše nesedla. Přijde mi odbytá, prvoplánová a hloupoučká. Možná bych to viděl jinak, kdyby mi bylo pět let, ale není a už ani nebude.

Syn si četl sám. Bavilo ho, že je to několik příběhů v jednom. Knižní vydání komiksů začíná mít v oblibě.