Galejnická extraliga

Za recenzní výtisk v rámci spolupráce děkuji nakladatelství Host Tresty a metody používané ve věznicích často donutí vězně vydat se trochu jinou cestou. Dobrovolně podepisují účast v estrádním programu, kde je většinou čeká rychlá smrt, ale občas se také stanou uznávanou hvězdou. Třeba jako Thurwarka nebo Staxxx, dvě velké ikony... Mám ráda dystopie, stejně tak se ráda kouknu na zoubek ne zrovna mohutně propagované, či hojně čtené, knize. Tady zněla anotace tak lákavě, obálka svítila a vlastně na mne skoro mávala. A ano, dobře jsem udělala! Galejnická extraliga je dystopický román, který přenese čtenáře do zkaženého světa plného nechutného násilí, které je, bohužel, většinou lidstva bráno jako populární sport. Není to oddechové čtení, už vůbec ne svižné, ale rozhodně nutí čtenáře k zamyšlení, jak moc je tohle vlastně reálná či nereálná představa. Hlavní podstata příběhu je vystavěna na osudech věznů, kteří se účastní TEPu (Trestaneckého estrádního programu). Popisuje jejich životy, jak se dostali do vězení, stejně tak se u většiny dozvíme, co je přimělo přihlásit se právě do tohoto programu. Máme tu však nejen vězně, ale nadšené fanoušky, zvrácené managery a, naštěstí, i skupinky lidí, kterým se tohle zacházení vůbec nelíbí. Jak jsem již zmínila, není to jednoduché čtení, je občas potřeba vše „strávit“ a nadechnout se. Autor zde využívá i doplňujících vysvětlivek v podobě různých statistik, což zdůrazňuje „děsivost“ příběhu. Hlavní postavy jsou většinou vrazi, a i když jsou pro společnost špatní, většina „těch venku“ prahne po krvi a zabíjení v přímém přenosu je pro ně ideální zábavou. (Která „strana“ společnosti je zvrácenější?) Galejnická extraliga si určitě zaslouží pozornost, ale rozmyslete si, jestli se na takový příběh cítíte. Začátek je trochu náročnější, ale když vše pochopíte, už se to čte samo. Nechybí tu šokující momenty, stejně jako násilí a zvrácenosti, je to krvavé, ale i citlivé až laskavé. Vzhledem k dnešní popularitě různých show, četnému násilí, stejně tak snaze jít co nejvíc za hranu etické snesitelnosti, je tehle příběh opravdu děsivou vizí, která by se klidně mohla stát.