Gábi, schovej se!

Kniha, která nás zavede do prostředí Slovenska během 2. světové války. Do rodiny Židů, kterým se pomalu mění celý život. Vypravěčem je Gábinka, mladá slečna, která žije s rodiči v malé vesničce, těší se z každého dne - ráda tráví čas s rodiči, ale i se svými kamarády, ráda čte, hraje šachy s tatínkem, pomáhá kolem hospodářství. A vše se od roku 1939 začíná měnit. Gábinka s rodiči jsou Židé. Přichází zákazy a zákony, které Židy omezují, Gábinka si myslí, že v jejich vesnici se to stát nemůže, ale i zde se k nim pomalu začínají všichni otáčet zády. Ti kdo jim včera byli blízcí je další den neznají. Co se mi líbilo: - vyprávění - babička vypráví vnoučatům - "schovávaná" - proč se ona kdysi musela schovat a kam? - inspirováno skutečnou událostí - krásně vykreslené dějiny pro malé čtenáře - co byla 2. světová válka, Křišťálová noc, Židé - zákony, zákazy, pracovní tábory, holocaust, útěk, strach - celý příběh - byť je neuvěřitelně smutný a dojemný - se nese v čistém duchu - není zde přehnané násilí či detaily, ale i tak si děti udělají "první obrázek" toho, co se v této době dělo - obohaceno o to, že se jedná příběh z našeho území :) - neuvěřitelná odvaha a pospolitost rodiny Gábinky Kniha na mě svým klidným stylem zapůsobila jako balzám v těžkých časech - jako dospělí tohle téma známe a četli jsme jistě mnohé knihy z této doby - tady však čtenář stále doufá, necítí neklid, ale naději! Čtenáře kniha nevyděsí (krutostí války), ale poučí (mimo jiné i silou lidských vztahů)!

Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, ale potom už to byla hladká cesta. Mohu srovnávat, protože jsem těch válečných dětských knih četla spoustu, a jednoznačně u mě vede série M. Gleitzmana. Styl vyprávění knihy kanadské autorky Kathy Kacer mi docela vyhovoval, zdál se mi úmyslně co nejjednodušší, takový, aby byl srozumitelný pro věkovou skupinu 8+, a podle mě se to povedlo. Příběh samotný je docela zajímavý, krutostí byly děti ušetřeny, i když si mohou leccos domýšlet. Komoda byla zajímavým prvkem, to se mi líbilo. Takže "u mě dobrý", ale kniha stejně naše školní děti nepřitahuje - zatím si ji žádný čtenář nepřečetl. Zato když jsem ji četla já, děti mi nosily čtyřlístky: když mi přinesly první, založila jsem ho právě do této knihy s tím, že lidí žijící v době 2.světové války potřebovali štěstí nejvíc. Knihu jsem sice už dočetla, ale čtyřlístky v ní stále přibývají . . .