Funny Girl

Zlatá šedesátá léta v Británii. Parta přátel a kolegů pracuje v televizní zábavě a žije svoje neobyčejně obyčejné životy... Román jsem "slupla" ani jsem nevěděla jak a nenudila jsem se ani chvilku. Navíc se mi líbil epilog - jako ze života. Dobré čtení.

„Není všechno zlato, co se třpytí.“ Asi takto bych shrnula poselství z knihy britského bestsellerového autora Nicka Hornbyho. Pokud si přečtete anotaci, zjistíte, že hlavní hrdinkou je mladá, krásná a talentovaná Barbara Parkerová, které se právě splnil sen mnoha dívek a sice vyhrála soutěž Miss. Nicméně Barbaru tento triumf nijak netěší a po pár minutách se rozhodne titulu vzdát, načež odjíždí do Londýna, kde se hodlá stát televizní komičkou. Jelikož se příběh odehrává v 60. letech a tehdejší televizní i divadelní tvůrci měli jasnou představu o tom, jak mají herci pro tu či onu roli vypadat, nemá Barbara zpočátku štěstí, protože její věk a krása „nezapadá do škatulky“ určené komediálním hercům. Barbara je však velice tvrdohlavá a pro svůj sen ochotná udělat téměř cokoli, a tak se jí nakonec podaří prosadit si svou a získá roli v televizním sitcomu. Z Barbary – po změně jména Sophie Strawové – se brzy stává úspěšná herečka, díky čemuž se jí otevírají dveře a objevují možnosti, o jakých se jí ani nesnilo. Sophie si zpočátku svůj nový život známé celebrity užívá, avšak zanedlouho v ní začne klíčit semínko pochybností. A nejen v ní. Bude jí i jejím kolegům sláva a tvorba komediálních seriálů stačit ke spokojenému šťastnému životu? Bude je úspěch a popularita naplňovat tak, jak si to vysnili, anebo se brzy rozhodnou pro něco jiného? Musím říct, že po přečtení knihy se mi na některé věci trochu změnil názor. Zaprvé jsem se utvrdila v tom, že když o něčem sníte a to se následně stane skutečností, nikdy to není tak dokonalé a uspokojující jako ve vašich představách. A zadruhé, pokud si přečtete knihu, která se bez příkras zaobírá tvůrci a jejich tvorbou (ať už se jedná o filmy, seriály či knihy), tak jestliže jste alespoň trochu empatičtí, uvědomíte si, že vymyslet něco nového co má mít nejen hlavu a patu, ale zároveň to má být úspěšné a pokud možno i trochu originální, je obrovská dřina. Připadá mi, že my jakožto společnost často šmahem odsoudíme něčí výtvor, protože nám tam „něco nesedělo“, anebo se nám tam „něco nelíbilo“, ačkoli svou nelibost mnohdy nedovedeme ani popsat. Tím spíš, když jsme se sami nikdy nepokusili napsat knihu či scénář k filmu. Určitě není na škodu přimhouřit oko nad nějakou tou „mouchou“, která trochu kazí jinak kvalitní dílo, ale je samozřejmě důležité hledat kvalitu a neschvalovat či obdivovat kdejakou „splácaninu“. Co se týče mého celkového dojmu z knihy, pak musím zmínit, že i když to nebyl můj šálek kávy, četla se mi dobře. Autor má svižný a zábavný styl psaní, při kterém jsem se nenudila a občas se i zasmála. Všechny postavy měly skvěle vykreslené charaktery, takže se jevily přirozené a uvěřitelné. Líbilo se mi, jak autor popsal tehdejší dobu a onen bohémský život a nezabíhal do zbytečných detailů. Knihu bych doporučila spíše starším čtenářům, zvláště pak těm, kteří se alespoň trochu orientují v televizní a filmové tvorbě 1. poloviny 20. století (kvůli občasným narážkám a zmínkám na tehdejší počiny si totiž četbu užijí víc oni než mladší generace).