Fuck Amerika

Pan spisovatel najel na pár vcelku zavedených spisovatelských zhovadilostí, které v knize nesnesu. První byla fascinace vlastním pohlavím. Ob stránku milý vypravěč zvěčňoval do historie ten svůj ohavně trčící pokus o nesmrtelnost, přes který se nedalo nahlédnout ani do děje, natož do nějakých myšlenek, které byly, mimojiné, v knize velice zřídkavé a jaksi náhodné. Dalším nešvárem byla nanejvýš přihlouplá fascinace vlastním psaním. Kdyby se autor přendal od psacího stolu někam do parku, zahalil se šerem a navlékl se naň kabát, nebyl by problém v něm vidět dokonalého exhibicionistu. Ke konci knihy už si autor s nesmyslně běžícím dějem nevěděl rady, tak vše ukončil bujarým opěvováním Holocaustu. Opěvování tu samozřejmě proběhlo za účasti poplatnosti svému národu. V tomto případě k národu židovskému. V koncentrácích trpěla spousta lidí. Za války nemlich to samé. Ale ta zběř, která z toho už kolik desetiletí žije, ta je na hnusnou vykládku vidlemi. Autor knihou nic říct nechtěl. Nebo chtěl, ale nějak se na druhé stránce zakecal a až do konce se z toho nevymotal. Ano, první stránka byla pěkná.

Bavil jsem se až k pláči... Knihu jsem otevřel zcela náhodou. Po několika stránkách jsem ucítil potřebu zjistit, kdo je vlastně pan autor. Pak se samozřejmě pár věcí ujasnilo a pár věcí se v mysli usadilo tam, kam bylo třeba. Někdy se dá číst bez jakéhokoliv kontextu. Někdy je ten kontext nutný. U této knihy je řekl bych – potřebný. Humor je to černočerný a vychutnat si ho jde daleko více s alespoň drobnou znalostí autorova životopisu. A jako chlap, který už přes rok žije sám, bez jasné vidiny vážného vztahu, dokážu ocenit onu úsměvně úpornou a de facto beznadějnou snahu o nalezení partnerky. Ano – chápu, že pro někoho může být ta kniha otravně sebelítostivá, sprostá a v konečném důsledku nudná. Jak už jsem řekl na začátku: bylo to veselé až k pláči