Frida Kahlo a farby života

Moje oblíbená edice a příběh malířky Fridy Kahlo, na který jsem se hodně těšila. Ty příběhy slavných ( významných) žen z této edice nemají úplně stejnou úroveň, píší je různé autorky, a tak některá kniha mi sedne více než jiná, ale v podstatě mě ještě žádná úplně nezklamala. Nečekám encyklopedii, jsem ráda za hezky zpracovaný beletristický příběh, který mě vždy obohatí zajímavostmi ze života těchto osobností. A nebylo tomu jinak u této mexické malířky. Kdysi jsem viděla film se Salmou Hayek v hlavní roli Fridy a moc se mi líbil. Obrazy Fridy, které jsem si dohledávala, na mě opravdu zapůsobily, jsou krásné, plné barev a vášně. Páteř knihy tvoří její vztah s malířem Diegem Riverou, revolucionářem, milovníkem malby a krásných žen, kterému propadla s vášní a temperamentem sobě vlastním. Ale vážná nehoda, která tragicky poznamenala její zdraví, nedovolila, aby byl vztah naplněn, přesto šlo, přes všechno prožité, o vztah osudový. Krásný příběh, který jsem přečetla jedním dechem.

Na co potřebuju nohy, když mám křídla k létání? --------------------------------------------------------------------------- Hezké, i když místy drsné čtení, ze kterého mám trochu rozporuplné pocity. Stejně rozporuplně vidím i Fridu jako osobnost, která musela být jako člověk neskutečně silná, ale zároveň asi nejsem jediná, kdo dost dobře nechápe její vztah s Diegem Riverou. Jasně, vztahy se vždy jeví podle toho, z jakého úhlu se na ně díváte, a ten úhel nikdy nebude ten jediný správný. Pokud mluvím o tomto konkrétním románu, jeví se mi v něm Frida jako obraz "Dvě Fridy". Nezávislá, sebevědomá žena, která umí dobře odpoutat pozornost lidí od své fyzické i duševní bolesti a zaměřit ji tam, kam chce, která žije svůj život a v rámci toho, co jí umožňuje, si žije po svém. A vedle toho žena, která prožije život ve vztahu, který se jeví, jako toxický a ve kterém se ona zdá být ten slabší. To pořád mluvím o tom, jak na mě působí zpracování jejího příběhu v této konkrétní knize. Bude mi to zase chvíli ležet v hlavě, protože jako většina lidí, kterým osud něco ubral na zdraví, rozumím její hrdosti a zarputilosti ignorovat fyzickou bolest a tím víc si jít po svém. Z jejích obrazů mi vždy znova spadne brada. Jsem ráda, že jsem si Fridu mohla připomenout.