„(…) Kafka měl zkrátka problém se světem. A svět má dodnes problém s Kafkou.“, stojí na začátku knihy. Mohu-li, jakožto docela nepatrná součást světa, mluvit za sebe, není to ani tak problém s ním, jako přitažlivost k němu. Duševní, nežárlivá, a od jistého dne nekolísavá.

Franz Kafka nekonečný probádáně neprobádaný nepochopený tajuplný ztracený i nalezený nafouklý mýtyzovaný neuchopitelný prostor podobně nedosažitelná vesmírná nádoba.Ve výsledku,přeci hlavně člověk. Tak vzdálený a blízký přítel na cestě bez konce,na které nám jsou jasné směry,ale stále nám něco uniká,nevíme kam se vydat a vlastně i cesta může být cíl. Chtěli bychom pochopit,existuje vůbec řešení,odborníci to mají nadosah,ale stejně nám něco uniká.Prostor duše člověka,dá se vůbec proniknout a porozumět.Záměry všehomíra,pro nás tak skryté vnímání prostoru,svobodná vůle,láska,proč tu jsou,co je za tím. Někdy si tak přemýtám,když něco od něj čtu,že si to vlastně ve svém díle svým způsobem stvořil ty nadčasový nedokončenosti a vše do sebe zapadá a dává jakýsi smysl,ale ono to je právě jen ta jakási domýšlivá lidská blbost.A v tom je tak právě Kafka samotným fascinujícím Kafkou. Každý si to vyloží asi jinak,je to vlastně jakýsi záměr a v tom nám K. nedá spát. A nebo je to jednoduše groteskně prostý,iluze načasování,jak se to vše vyvinulo a co se s Pražáka nakonec stalo a ted se tam někde v éteru láme v kolenou a může se potrhat smíchy ... Krásná práce,moc povedenná věc,knihovnička bude jenom ráda,když si ji opatříte. Pro ty co ho chtějí objevit,pro ty co ho najdou i pro ty kteří ho již našly...