Rozhovor s charismatickým knězem Šebestiánem Pavlem Smrčinou, františkánem, ukazuje na touhu tohoto kněze, být tu pro druhé a vést je k naplnění života, aby byl člověk šťastný. Sám o to usiluje a co jej činí šťastným, k tomu vede i druhé. Několik jeho myšlenek: " Ve víře musí člověk udělat krok do prázdna, a teprve potom okusí, o čem to je. Mým úkolem je vydat svědectví a na jeho základě se mohou lidé pro Boha rozhodnout. Mnozí si totiž myslí, že evangelizace je přesvědčování. Ale to je podle mě omyl. Musí tam být svoboda." "Pokud při modlitbě vytrváš i tehdy, když máš pocit nesmyslnosti nebo prázdnoty, tak má modlitba v Božích očích větší hodnotu. Proto bych neposuzoval modlitbu podle subjektivního pocitu nebo prožitku... A to, že někd mě slovo v Písmu zasáhne a dodá mi velkou sílu, považuji za infuzi, kterou dostávám od Boha. Určitě nejde o moji zásluhu. Bůh nám říká, abychom byli věrní, stálí v našem lnutí k němu." "Myslím, že svatej můžeš bejt během jediného okamžiku. Svatost není výkon, ale vnitřní postoj vůči hříchu. Můžeš bejt kabrňák v páchání hříchů, ale ve chvíli, kdy zaujmeš vnitřní postoj, že se ti ten hřích oškliví, jsi svatej. Boží milosrdenství je tvoje. Ale změnit to na konci života je strašně těžký. Zažil jsem to u mnoha lidí na smrtelné posteli."

Kniha se četla rychle, moc se mi líbilo uvedení do knihy a její závěr, cením si otevřenosti otce Šebestiána. Autor nezapře svou práci v rozhlase. Ačkoliv rozhovor hezky plynul, věty "já tě teď přeruším, ..." a nebo "vraťme se ještě k..." mě trochu rušily. Působí to jako prostý přepis řečeného. Na to snad ani není potřeba kniha...