Football Club

Hodnotit podobné kompiláty je tak trochu ošidné, protože každému se bude líbit něco jiného a je nutné je brát jako výběr "toho nejlepšího" dle autorů časopisu. A nic víc vlastně kniha není - jde o výběr několika článků, které na fotbal nahlíží úplně jiným pohledem a zavedou čtenáře na místa, která by při čtení o fotbale rozhodně nečekal (polární expedice) a nabídnou rozhovory s mnoha osobnostmi, které měly a mají historické významy (Guus Hiddink) a dokonce se dozví, že jedna neproměněná penalta možná zapříčinila rozpad Jugoslávie. Nejsilnějším článkem je asi vzpomínka na plzeňskou obrannou čtyřku, z níž hned tři členové odešli předčasně a smutně z tohoto světa, jiné příspěvky zase mají fanouškovský aspekt (Jindřich Šídlo a Arsenal), nechybí ani stručná historie českého derby, nebo poměrně bizarní příběh o lásce k jednomu menšímu brazilskému klubu, či o tom, jak si cizinec našel cestu k malému moravskému klubu. Jelikož jde o časopisecký výběr, nelze očekávat žádné jazykové hrátky, ale stručný a jasný sloh, který se zabývá jen tím nejnutnějším a nesnaží se o nějakou vyšší literaturu (snad jen s výjimkou vtipné povídky Jana Jiráně, která je tak trochu jako z jiného světa). Rozhodně je dobře, že Football Club existuje, protože nahlíží na fotbal z úplně jiného hlediska a ne tak tuctově a každému čtenáři určitě něco předá a nepochybně odhalí, jaký je fotbal celosvětový fenomén. Knižní výběr toho nejlepšího je určitě reprezentativní a stojí za přečtení, jen se každému bude líbit nějaký jiný článek a zbytek z hlavy rychle vyšumí. 70 %

*"Football is the most important of the least important things in life.”* Football Club slaví pět let existence v podobě výběru toho nejlepšího... Akorát že ne tak docela. Není to výběr toho nejlepšího, ale výběr "vod všeho něco". Průřez toho, čím čtvrtletník ve své časopisecké podobě je, co představuje, jaké hodnoty sdílí, co od něho čekat. Což není špatně, zvláště, když původní i převzaté články jsou nesporně o fotbalové kultuře. Bez jakéhokoli pejorativního významu právě "fotbalové kultury". Fotbal totiž píše neuvěřitelné příběhy. Motivační, společenské, politické, mikro i makro, osobní, emoční, ekonomické... V tom je dobrý a to knižní bratříček představuje v plné parádě. Od pohledu na partu expatů, kteří víkend co víkend obrážejí naše pralesní ligy, přes Kissingerovo propojování politiky s fotbalem, vychcánka co nikdy profesionálně nekopl do balónu a přesto byl u všeho, příběh nadšenců z Bhútánu v kvalifikačním dvojzápase, deník/medailonek Vasila z Chile, osudy Brita v brazilském Recife až po porevoluční fenomén tuzemských prvoligových fotbalových vísek či počátky rivality pražských S. A mnohem, mnohem více; ostatně výše uvedené ani není to nejlepší, co se do výběru dostalo. Nemluvě o tom, co se do něj vůbec nedostalo. Být výběr "toho nejlepšího za pět let" na mě, tak je to z poloviny jiná kniha. Ovšem nelze namítat takřka nic, kvalita je i tak značná a reprezentativní. Nadšení je mírně otupěno dvěma důvody. Jednak, pokud máte časopis načtený, tak zde nenaleznete nic navíc. Tedy krom pár drobných aktualizací "pod čarou" některých příběhů/reportáží o vývoj v čase, u kterých to má smysl. A poté, celé je to o nadčasových fotbalových tématech a příbězích. To, co na kvalitě a sdělení neztratí po roce či dekádě. Což dává v knize logiku, že nebude mít časově tendenční či čistě aktuální témata. Jenže celá kniha je otevřena zdaleka nejslabší částí (jakkoli se Sparvem souzním, tak rozhovor je to slabý, nekousavý a "nenadčasový"). A poté dovětek v podobě kapitoly k iránským fanynkám, který je převzat z Heroine.cz. Nic proti němu, ale opět jde o text, který má smysl na webu a v časopise, ne v nadčasové publikaci. Nejlepším důkazem jest, že již nyní, čtvrt roku od vydání, je vše v Íránu opět zcela jinak. Zatímco původní článek je působivý dodnes, dodatek je bez sdělení již nyní. Každopádně vynikající reklama na vynikající magazín. Pokud máte/četli jste všechna čísla, můžete si ho nechat ujít. Pokud neznáte či se vám do rukou dostane "jen tu a tam", tak pak není o čem. I pokud žádný vztah ke kopané nemáte. Právě pro ty (nejen) společenské přesahy a velké příběhy, která názorně ukazují, že fotbal nikdy nebyl, není a snad nikdy nebude zábavou pro ichtyly, co si s pivkem v ruce ventilují mindráky.