Finista – Dům snů

Původně byla kniha řazena hako YA ale jde o dětskou literaturu pro děti které ve snech prožívají kouzelné světy. Kniha byla hezky napsaná ale čekala jsem větší popis snových světů a také originálnější pojetí snů. Co musím knize rozhodně přidat tak za krásnou obálku

Chvíli mi trvalo, než mě kniha vtáhla. Snové světy mám ráda, ale nebaví mě jejich sáhodlouhé popisy. Pak mě to ale docela chytlo a nedokázala jsem knihu odložit. Přesto má několik zásadních nešvarů, kvůli kterým nedostane plný počet. 1) Ploché postavy, které tam jsou, jen proto, že tam jsou. Hlavně Finistina rodina. Rodiče podivní, babička despota, teta pořád jenom peče, sestra se učí, bratr kouká s kamarády na televizi. A tak pořád dokola. Jako by postrádali hloubku nebo aspoň zajímavý život. Ale týká se v podstatě všech postav, nikdo z protagonistů nemá hloubku. 2) Chování postav. Od vyložených nelogičností typu: teta jde do práce péct na svatbu, ale za chvíli už ťuká na dveře od pokoje s nákypem? Až po naprosto nesmyslné chování: kdo je nebo není s kým kamarád, odjezd rodičů do Norska, zákaz Fini chodit do školy a ven, atd. 3) Omílání toho stejného dokola: Vlasa je kamarádka, Vlasa není kamarádka.. Je to sniéma, není to sniéma... Teta peče. Ella se učí. Máma mele maso... 4) Padouši jsou vyšinutí a otravní, ale nejsou padouchy ani trochu. Nevěříte to nikomu z nich. Fakt ne. 5) Otravní jsou i klaďasové. Nikdo z nich mi nepřišel zajímavý, s nikým jsem nenavázala hlubší vztah a vlastně mě ani nezajímali. 6) Pomatený konec. Jako by sama autorka nevěděla, jak to celé zakončit. 7) Překlepy, které neviděly korektora. Kdyby kniha byla autorčinou prvotinou, asi jí dám vyšší hodnocení. Ale podle informací tady na webu těch knih napsala už 16! Jinou jsem nečetla, ale těžko se mi věří, že ji vypotila autorka prakticky mého věku s takovou publikační náloží, a ne děvče na prahu dvacítky, co s psaním teprve začíná. Jestli si od ní přečtu i další knihy, to ještě nevím. Zatím ve mně zůstává nahořklý pocit z promrhaného potenciálu.