Filemonovi

"„Díky", to je význam slova eucharistie, učeného slova označujícího mši. Neměli bychom říkat „jdu na mši", ale „jdu vzdát díky". To by podle mého názoru lépe vyjadřovalo, že jít do kostela není nějaký pochmurný, zbožný závazek, který si dáváme, abychom udělali radost Pánu Bohu - kostel je místo, kde v nás roste vděčnost, radost z toho, že jsme všechno dostali. Často na to myslím, když celebruji mši, ve chvíli, kdy mívají všichni věřící ve všech shromážděních kdekoli na světě pocit, že by měli nasadit smutný obličej. Těsně před přijímáním říkáme větu, která je parafrází slov celníka z evangelií (Mt 8,8): „Pane, nejsem hoden, abys ke mně přišel, ale řekni jen slovo a má duše bude uzdravena." Křesťané si v tu chvíli uvědomí, že nejsou hodni, a podle toho se začnou tvářit, jako by slibovali, že se příště budou víc snažit, že budou „více hodni". Samozřejmě že nejsou hodni, ani já nejsem, samozřejmě že nikdo není hoden přijmout u sebe Stvořitele všehomíra! To ale není důvod k tomu, abychom se takhle tvářili. Naopak je z čeho se radovat. Protože moje nedůstojnost, za niž se tak stydím, Boha vůbec nezajímá. Jemu to nebrání, aby přišel ke mně, aby vstoupil do mého nitra, i když já jsem se o to nijak nezasloužil. Protože nejsem hoden. Protože všechno je milost." Přesně jak píše marierachel: text je šancí oprášit si křídla unavená od formalismu protože z druhé strany - najít zdravou formu, která poskytne bezpečí a jistotu vztahu ke Stvořiteli je stejně důležité jako žít ve svobodě.

Kniha se mi líbila a patří k těm, u kterých přemýšlím, komu darovat k narozeninám, ke komu se "hodí". Je krátká, skromná, formát do kabelky. Spíše črta a jednohubka než komplexní dílo. Nedokážu přesně shrnout, o čem je, ledaže o svobodě, jak je patrné z obálky. Člověku, který se zabývá podobnými otázkami, se čte lehce, je místy vlastně vtipná. A je hezká. Nebude se líbit křesťanům, kteří žijí vztah s Bohem jako přísné účetnictví. Bude se líbit čtenáři, kteří už trochu žije let s Bohem, tomu opráší křídla a ponoukne k letu tam, kde sám zabředl do formalismu. "Věříme, že hledáme tvář Boží, ale je to on, kdo hledá tvář naši, neúnavně, protože ví, že tento vztah tváří v tvář, pro který nás stvořil, je jediným horizontem, k němuž se může upnout naše srdce při hledání nekonečna."