Férske puto

Tri rasy, ktoré stáročia obývali rovnakú zem. Dve z nich patria už len do mýtov a legiend a jedna, tá posledná, vedie medzi sebou neustálu vojnu o vzácnu surovinu, ďalšie územia, ale najmä o moc. Znie to ako začiatok niečoho, čo by ma mohlo baviť. Do toho obálka v mojich dvoch obľúbených farbách a dúfala som, že v rukách držím jedno z prekvapení. Lenže nič také sa nekonalo a dvoma slovami by som túto knihu zhodnotila ako nevyužitý potenciál. Začnem tým pozitívnym, a to samotným nápadom celej knihy. Boj o moc skrytý za hľadanie ložísk vzácneho frédia, prekliatie férov, vyvraždenie ľudí, bohovia a magické putá (nie tie v štýle ACOTAR ), to všetko na prvý pohľad znie ako zaujímavé fantasy. A zo začiatku som aj bola celkom milo prekvapená, lenže ako sa začal príbeh postupne rozvíjať, zistila som, že to celé stroskotáva na samotnom prevedení. Je tam totiž všetko a zároveň nič. Niečo sa síce dozviete, ale chcelo by to ešte viac. V celej knihe sa nesie aj dosť silná romantická linka a sama som dlho premýšľala, či knihu zaradiť do fantasy, alebo romantasy. Rovnako ako pri tých fantasy trópoch, aj v tých romantasy je to celé také nedotiahnuté. Chémia medzi postavami nebola skoro žiadna. Naopak ma to celkom mrzí, pretože toto bola asi prvá kniha s LGBT tematikou, ktorú som čítala. A dejovo mi vôbec nepripadalo, že by táto cesta bola nejako nasilu zvolená. Len nebola, bohužiaľ, dotiahnutá. Na druhej strane spôsob, akým je kniha napísaná, jej pomohol. Krátke kapitoly a jednoduchý jazyk ma držali v napätí. Vďaka tomu som mala aj potrebu čítať ďalej. Nakoniec som aj bola celkom zvedavá, ako celý príbeh dopadne. Na záver dodám, že Férske puto je kniha, ktorá sľubuje viac, než ponúka. Čítať ju budete ľahko a rýchlo, možno sa pri nej aj zabavíte. Bohužiaľ o týždeň už budete mať problém spomenúť si, o čom bola. Inak prečo bol práve bubon zvolený ako zbraň? Stále neviem, či je to najgeniálnejší nápad, alebo najväčšia blbosť

Tak tohle neklaplo. Nezastávám sice názor, že by byla kniha vyloženě špatná, jenom mně zkrátka nesedla. Líbila se mi originalita, s níž autorka pracuje při tvorbě nového fantasy světa. Oceňuju i fakt, že nosným pilířem příběhu není tentokrát romantická linka... Jenže mě od začátku tenhle svět s jakýmsi "orientálním" nádechem neoslovil. Nenašla jsem to něco, co by mě nutilo číst dál. Zvraty jsem očekávala, nebo mě nechávaly klidnou. Asi za to mohly i postavy, k nimž jsem si po celou dobu nedokázala vytvořit vztah. Asi třetinu knihy jsem si navíc myslela, že Lettle je podle chování nanejvýš tak sedmnáct, spíš míň... a pak se dozvím, že jí táhne na třicet. Nemůžu nezmínit ani nebinární gendery - nebo co to vlastně mělo být? Na těch pár postav, co se tam mihlo, bylo těch "oni" trochu dost, ne? Světlejší stránku příběhu zastávají stvoření obeah, jejichž pouto mi připomínalo spojení mezi jezdci a draky - ačkoliv si těžko dovedu představit, jak vlastně obeah vypadala. Co mi ještě přišlo trochu zarážející, byl způsob podání žhavých scén. A nemyslím, že by tentokrát byl na vině překlad. Autorka očividně vynaložila nesmírnou snahu, aby se vyhnula těm krásným jednoduchým pojmenováním intimních partií, která přitom můžou fungovat úplně skvěle, čímž pádem chrlila jeden za druhým výrazy typu "tvrdost jeho touhy" a "uzlík její touhy" a podobně, až jsem se bála, kdy sklouzneme k osvědčeným "žhavým sopečným výbuchům". Párkrát se to pro oživení snese. Třikrát na stránku už je to ale přinejmenším otravné. Kniha by vás mohla zaujmout, pokud... ...hledáte fantasy, kterému nedominuje romantická linka. ...vám nevadí lgbt+ tematika, včetně spicy scén. ...chcete silné ženské hrdinky (muži jsou v tomto příběhu opravdu dost upozaděni). ...preferujete zralejší hrdiny (žádná z postav není teenage). ...oceníte méně tradiční pojetí světa fae a elfů.