Fenomén psychedelie

Zajímavý pohled na současný výzkum českých vědců na poli psychedelik. První část je věnovaná obecným teoretickým otázkám - samotným lysohlávkám a psilocybinu, rituálům a teoretickým záležitostem, které mohou psychonauty na jejich cestě potkat. Každá z kapitol je doplněna množstvím doporučené literatury, takže pokud se chce někdo více ponořit do detailů, literaturu si určitě najde. Druhá část se zabývá přímo experimentální intoxikací - úvodem do studie, seznámení s podmínkami a následně samotnými trip-reporty čtrnácti účastníků experimentální studie. Mezi obě části je ještě vložená obrazová příloha - kresby jsou zajímavé a na první pohled psychedelické :-) str. 201: Zmíněný efekt psychedelik na navození kreativity, fascinace jinakostí a úlevného humoru snad může být také podkladem pozitivní odpovědi na otázku Terence McKenny (1946-2000): "Jaká houba poroste na konci lidské historie? Bude to houba Tellera, Fermiho a Oppenheimera, anebo houba Gordona Watsona, Richarda Evanse Schultese, Alberta Hofmanna, Humpryho Osmonda a Timothy Learyho?"

„Tento zážitek měl pozitivní vliv na moje prožívání a celkovou životní spokojenost. Znovu se mi zjevilo a potvrdilo, že moje myšlení bývá ve všední dny sevřeno v korytě zaběhlých schémat, kdy si často připadám jako list plující na hladině dravé řeky, jež se mnou smýká mezi balvany, a jsem vydán životu napospas. Při psychedelickém prožitku se myšlení osvobozuje od stereotypních vzorů, hledá interpretace, prozkoumává možnosti, jak s životem naložit, spontánně přicházejí originální vhledy a inspirace.“ TR04 Reflexe Skvělý autorský a vydavatelský počin, který by se mohl stát základem obnovy veřejné diskuze na téma užití psychedelik, narovnat a opravit jejich poněkud nezaslouženě špatnou pověst, po desetiletích ostrakizace, tabuizace, ignorace. Ve světle nejnovějších psychiatrických výzkumů, nejen u nás, je totiž zřejmé, že Overtonovo okno při pohledu na tuto kategorii látek je nezbytně nutné posunout. Veřejná diskuze neprobíhá, to je třeba změnit. Nejsem uživatel „trávy“ a podobných, do zblbnutí meloucí něco o „legalizaci“. Jsem normální chlap, vychovaný ve světě, kde cokoliv spojeného s jakoukoliv „drogou“ (klasicky kromě alkoholu a tabáku) bylo vnímáno jako naprosté tabu, po zásluze vykázáno na samotný okraj společnosti, odsuzováno, opovrhováno. Doteď si pamatuji ty odstrašující příběhy lidí vyskakujících z oken po požití lysohlávek. Až v poslední době se ke mně začali dostávat informace, zcela odporující naučenému narativu, oči mi otevřel, kromě jiného, zejména podcast Joe Rogan Experience, kde o psychedelikách zcela otevřeně mluvili respektovaní neurologové, biologové, historikové, mykologové a mnozí další. Přesto, vážně míněná diskuze, i mezi přáteli, je stále možná spíš s osobami s otevřenější myslí. Kniha je rozdělena do množství kapitol a zabývá se zejména psilocybinem. Autoři čtenáře provází množstvím témat, od chemie a působení psilocybinu na serotoninové receptory, přes krátkou historii psychedelik – znovuobjevení pro západní svět, přes povzdech nad nešťastným legislativním ukotvením, přes nesmírně zajímavý příspěvek na téma iniciačních a transformativních rituálů a historické užití psychedelik v hluboké minulosti lidstva, po vlastní psychedelický zážitek – co se děje v mozku, a další. Kapitoly jsou krátké a čtivé. Přibližně dvě třetiny knihy zabírá popis české studie intoxikace dobrovolníků, od nesmírně důležité kapitoly detailně popisující experiment, zdůrazňující „set“ a „setting“, tj. nastavení mysli dobrovolníka a prostředí kde pokus probíhá. Dále následuje obsáhlý záznam pokusu v podobě popisu „tripů“ jednotlivých dobrovolníků, vč. zmínky o vlivu na život a prožívání s delším časovým odstupem. Tato část rozhodně patří k tomu nejzajímavějšímu. Zvídavější čtenáře pak jistě potěší množství dalších zdrojů na konci každé kapitoly. Duševní zdraví lidí stále upadá, přetechnizovaná civilizace spíš psychickou zátěž zvyšuje, než aby ji snižovala, denně se setkáváme s novými stresory, úzkostmi, depresemi. Mohou nás psychedelika někam posunout? Někteří tvrdí, že ano, že s nimi bude možné léčit deprese, úzkosti, obsedantně kompulzivní poruchy, různé další strachy, mnohem lépe, než se stávající skupinou léků. Jiní naopak zastávají názor, že cokoliv psychedelika umožní dosáhnout, lze dosáhnout bez nutnosti užití drog, jinými prostředky, například meditací, kognitivně behaviorální terapií. Kde je pravda nevím. Jsem však přesvědčen, že je nejvyšší čas širší veřejnou diskuzi zahájit, kniha je rozhodně krok správným směrem. Všem zájemcům rozhodně doporučuji.