Fenomén Býčí skála

V podstate všetko čo by som chcel k tejto knihe napísať, už vystihol kolega David81... myslím, že medzi priaznivcami histórie sa toto dielko fenoménom nestane...

S touto knížkou mám docela problém. Trvalo dlouho, než jsem ji dočetl a musel jsem se do ní nutit, protože je hodně nesourodá. O Býčí skále a o jejím slavném nálezu z doby halštatské toho bylo napsáno opravdu hodně. Proto autor se svými kolegy přistoupili k nálezu „novým“ způsobem – fenomenologicky, tzn. snahou vcítit se do života tehdejších lidí nejen na základě archeologických nálezů, ale na základě vlivu krajiny a vlastní jeskyně na tyto lidi.Fenomenologie má ale jednu zásadní vadu – je silně subjektivní a je ovlivněná autorovým způsobem uvažování, který se úplně liší od uvažování lidí před 2500 lety. Výsledkem je pseudocílovsky podbarvený blábol, kdy se například hloubá nad prostorovým vztahem lidí ke krajině a jeskyním a výsledkem je poznatek, že člověk přichází do jeskyně z vnějšího světa a po setrvání v ní se navrací domů. Podobných banalit je v knize spousta, především v prvních třech kapitolách Martina Golce a zejména v příspěvcích autorky Kláry Sovové. Do těchto úvah jsou vloženy kapitoly, které jsou poměrně zajímavé, například přehled jednotlivých kultur, které se v jeskyni vyskytovaly od magdalénienu až do současnosti, nicméně jde o shrnutí, které je podrobněji popsáno v publikaci Jeskyně Býčí skála ve svých dějích a pradějích. Dobré je i srovnání archeologických nálezů z halštatské doby v nejbližším okolí. Do těchto „vědečtějších“ kapitol jsou ale vloženy i některé kontroverzní části, např. tvrzení vycházející z teorie Marie Gimbutas, že eneolitská kresba klikyháků v Býčí skále jsou protopísmem tzv. dunajské civilizace. Zarážející jsou ale i chyby faktické – na straně 83 je uvedeno, že 7. září 1805 navštívil Býčí skálu císařský pár František I. s chotí, přitom na předchozí stránce je uvedeno správné datum 7. září 1804. Spoluautorem podkapitoly Pohled k obloze je na straně 129 uveden Pavel Kos, kdežto v obsahu je jako autor správně uveden Petr Kos. Knížku proto beru jen jako doplněk k mnohem zajímavějším publikacím, které se Býčí skále věnují.