Feminismy

Vzhledem k určitým "ideologickým" rozporům (jsem chlap) to není čistých 5*, ale 4* by mi přišlo málo. Knihu jsem původně začal číst s myšlenkou, že se konečně dozvím, co to vlastně ten feminismus je a o co mu jde. Nedostalo se mi jednoznačné odpovědi, spíš to jenom posílilo můj názor, že v okamžiku, kdy se z původně dobré myšlenky stane "-ismus", tak jde o ideologii, a v té se dobro hledá těžko. Za co patří autorce velký obdiv a dík je skutečnost, že ukazuje, jak různorodé směry jsou v tom, co se dá schovat pod pojem feminismu a že tedy nejde o homogenní hnutí. Že se černým, hispánským, muslimským či jinak neprivilegovaným ženám ostře zajídá "mistrování" jejich bílých relativně dobře zajištěných sester. Jakým překážkám a opovržení jsou vystaveny osoby, které se po své tranzici chtěly postavit po bok svým "spolutrpitelkám", případně ty, které jejich řady tranzicí opustily. Prostě těch kontroverzí a animozit je v hnutí spousta a autorka do těchto kyselých jablek kouše odvážně. Nicméně ani tak nejde o knihu antifeministickou, protože hlavní premisu hnutí, že za všechno jejich utrpení mohou muži nijak nerozporuje. A to i tak absurdní argumentaci, že když žena zabije své děti, tak skutečným vrahem je muž. Z toho vychází i moje hlavní výhrada. Souhlasím s tím, že náš současný systém je nakloněnější mužům, ale jenom nemnoha "vyvoleným", kteří mohou skutečně efektivně uplatňovat svou moc. A většina těch nevyvolených trpí tímto systémem naprosto stejně jako ženy a možná, kdyby se provedl nějaký výzkum, tak by se ukázalo, že to, z čeho ženy muže viní (násilí, sexuální zneužívání, alkoholismus a jiné závislosti) je jenom jejich projevená frustrace z této skutečnosti, která se vybíjí na těch slabších. V "primitivních" kulturách. které ještě nejsou tou naší zasažené, jde totiž o neznámé jevy. Přes všechny líbivé řeči o rovnoprávnosti mužů a žen totiž, až na čestné výjimky, jde o rovnoprávný přístup do těch pozic, kde je mocenská nadvláda jasně daná. Ale tím, že se do mocenských pozic, ať už v korporátu nebo armádě dostane stejně žen jako mužů se neodstraní základní rozpor, kterým je nadvláda sociopatické menšiny nad ovládanou většinou, ať už se jedná o muže nebo ženy. Prostě jako kdyby autorce chyběla odvaha udělat mnohdy ještě další krok v uvažování. Ale možná je to dáno tím, že jako historička jen popisuje situaci a nehodnotí. Druhá drobná výhrada se týká určité asymetrie v náhledu na některé události. Jasně se to ukazuje u adorace mírových táborů u Greenham Common. Myšlenka samozřejmě dobrá, ale od historičky bych očekával i upozornění na to, že myšlenka na tyto akce pocházela od východních rozvědek a samotné účastnice byly jenom "užitečnými idioty" v situaci, kdy se jaderné hlavice rozmisťovaly po celé Východní Evropě. Podobná asymetrie se pak projevuje při zamlčování toho, že negativní jevy, které feministky vyčítají mužům, se týkají i žen (psychické týrání, závislosti). I když podobně jako u zmiňovaného příkladu s vraždou dětí by se asi i tady uplatnila vina mužů. Ale pro čtení s otevřenou a kritickou myslí nelze než doporučit.

Perfektní kniha, velmi obsažná, věcná a přitom čtivá. Nečekejte nějaký nudný lineární výklad, ale pestrou svěží intersekcionální mozaiku, která je inspirativní a svým přístupem současná. Pokud vás kniha zajímá více, přečtěte si nějaké zahraniční recenze, ty české jsou povětšinou o ničem.