Faust

Složitá, ale krásná četba. Samotný děj je poměrně prostý, ale právě to jej činí nádherným. Až ostatní, pro děj nepříliš důležité, myšlenky činí z knihy opravdu hodnotnou četbu.

Znamenité setkání J. W. Goetha a O. Fischera. Fausta jsem si zamilovala pro vytříbený text, který je barvitý, hravý, pro poutavé myšlenky a samozřejmě, pro romantiku, která je patřičně vášnivá a tragická. Bavila jsem se - Goethe opravdu nesepsal nic unylého: citovost vyvažuje akcí a humorem. (Mefistofeles? Opravdu pekelný zmetek - cynický, dekadentní, nemilosrdný. Valpuržina noc? Nad čtením mi uniklo "teda, to je sprostý!" Hospodské popíjení? Lidé tak rozháraní a nanicovatí, že se jejich obhroublosti lze jen hořce zasmát. Goethe se realitě nevyhýbá a volí kulisy pro mágovo směřování velmi cíleně.) Vnitřní hnutí Fausta i dalších postav jsou tak uvěřitelná, tak lidská... Nedivím se té Jindřichově touze po poznání: po výšinách, po pádech. A přece bude ještě dlouho trvat, než vše vstřebá a z povrchních rozmarů dojde k tomu, co měl předtím už dávno před očima. Ach, Markétko!