Faob, Vinpike a Palčík, dubnová žeň

Podle názvu si tuto knihu nelze s ničím spojit až do okamžiku, kdy ji čtenář otevře, nebo knihu otočí a přečte si „blurb“ na zadní obálce. O drabble jsem toho příliš nevěděl. Snad jen to, že se parta psavců každý duben vzájemně podporuje ve tvůrčím psaní na společná témata. Až později jsem zjistil, že tohle cvičení schopnosti psát efektivně a koncentrovaně, bylo inspirováno Monty Pythonem a že jeden z velkých „drabblerů“ byl sám pan Terry Pratchett a to už je co říct. Kniha, byť poměrně útlá, mě překvapila svým hutným obsahem. Aby taky ne. Když má člověk sto slov na to, aby vystavěl příběh, tak se to musí někde projevit. Autor si bravurně hraje se slovy. Umí je s lehkostí zapracovat do textu jak rozinky do těsta a ještě se snaží vracet zpět do hry téměř zapomenutá slova a obraty. Použité obraty se navíc v knize téměř neopakují. Jednotlivé kapitoly jsem si vyloženě vychutnával. Musím se přiznat, že některé věty jsem musel přečíst i třikrát. Dílem abych je pochopil, dílem abych se pobavil nad jejich skladbou. Mám rád knihy ve kterých jsem našel jistotu, že se k nim budu vracet. Takže Faobe, Vinpike a Palčíku, vítejte u mě doma ;-)