Fantomas

Opravdu výborné čtení. Přistupoval jsem k tomu jako k braku, jako k brutální předloze veseloherní trilogie s Maraisem a Funésem, a dostalo se mi královského šestákového čtení z prostředí pařížské smetánky, pařížské lůzy, a jejich opulentních hotelů, zámků, či zaplivaných krčem, které chválili i Umberto Eco, Jean Cocteau, či Guillaume Apollinaire. Krev zde teče v míře na onu dobu požehnané, komisař Juve metodicky postupuje ve stopách vraha, a vše ďábelsky vrcholí na popravišti. Co trochu drhne, jsou dialogy postav, nebo i vnitřní monology, ale tyhle nedostatky výtečně vynahradí spád děje, a hutná atmosféra. Ti, kteří viděli pouze zmíněnou populární trilogii se ale musí připravit, že tohle není (primárně) veselé čtení: Fandor je poněkud mladší, než Marais v šedesátých, Juve není poskakující neurotický cholerik, a Fantomas není přestrojeným gangsterským Miroslavem Moravcem se zelenou maskou a létajícím autem (toto situování filmů vycházelo z tehdejší „bondmánie“). Zdejší Fantomas nosí tváře jiných (max. tak ještě škrabošku), létající auto nahrazuje třeba zcela obyčejným vlakem, a vraždí rafinovanými způsoby. Svému oblíbenému „pulpu“ nemohu dát méně než 4 krvavé * (1 strhávám za výše uvedené mínusy). Do „Zajímavostí“ pak dám odkaz na skvělou anglojazyčnou stránku o Fantomasovi, kde je celé téma zajímavě rozebráno a popsáno z různých úhlů.