Fantom karnevalu

Parádní zápletka, napínavé a jako vždy Fabel nezklamal. Naprosto plynule se zařadil k mým oblíbeným vyšetřovatelům ( ◜‿◝ )

Ze začátku moc různých lidských osudů potom skládanka začala do sebe zapadat a příběh se dostal di finále, za me super knížka.

Wow. Nemůžu jinak, než dát plný počet. Začátek se mi sice zdál nezajímavý, moc postav, které dle mého mínění neměly s případem nic společného, ale ono to do sebe na konci všechno tak krásně zapadlo jako ozubená kolečka do švýcarských hodinek. Ze série o Janu Fabelovi je podle mého kniha na vrcholu (ještě jsem bohužel nečetl první díl). Doufám, že se brzy dočkám překladu pokračování, protože by byla škoda nevědět, jak si hamburský vyšetřovatel povede dále.

Musela jsem ve čtvrtině odložit: na straně jedné se pořád nic moc nedělo, na straně druhé ovšem do toho ničeho prosakovaly ohavnosti od ukrajinského organizovaného zločinu řízeného z Německa, až po hnus kanibalismu, vrcholící ukrajinským kanibalismem. Autorova hamburská série se mi líbila v prvním díle, pak to šlo postupně dolů až k tomuto odpudivému konci (byť odehrávajícímu se i v pěkném Kolíně nad Rýnem) - na nic dalšího už se nalákat nedám, i kdyby něco ještě vyšlo...

Za mě dobré a celkem i akční čtení, nenudila jsem se. Jen mi u tohoto autora chvilku trvalo zvyknout si na jednu věc - všechno souvisí se vším. I u předchozích dílů jsem si říkala, jak tento či onen fakt hodlá zakomponovat do celkového obrazu? Jde to a hlavně, celková mozaika dává smysl. Pro mě největší překvapení, asi moc přemýšlím, řešení máte přímo pod nosem.

Prolog mě absolutně oslovil svojí ponurostí a nepřeženu to, když napíšu "masovostí". To jsou vlastnosti, které mě jako čtenářku navnadily k pasivnímu vstupu do děje. Začíná to přihořívat počínaje první kapitolou o bezvýchodné a bezútěšné situaci člověka zaklíněného do sebe, který nevěří sám v sebe a ve svět kolem něj. Takto mě kniha začala bavit. Odkrývá temnou zónu mafiánského podsvětí. Ruská, ukrajinská a čečenská jména jsem si musela psát, protože vzhledem k odstupu v četbě bylo horší si připomenout, kdo je kdo a jakou roli a funkci v příběhu zastává. Kýžený vítr, který rozproudí příběh, spatřuji ve velkých zlomech důvěry a v kličkách, které autor používá nadměrně, když jednu chvíli čtenáře zavede (alespoň tak se čtenář může domnívat) na správnou cestu k osobě, která je na straně zákona a které může důvěřovat a za několik okamžiků se o ní dozví, že tato osoba při svém jednání neuplatňuje zákon, její jednání je za hranou a lze od ní očekávat podvratné až podvodné úkony. Tohle začíná být u všech stejné, ale kdo patří k mafii? Jakmile autor vytvoří prostor pro oblibu nějaké osoby, nebo řekněme pro zaujetí jednou osobou vedle hlavního hrdiny, hned odbočí a tuto osobu čtenáři znelíbí anebo se věnuje úplně někomu jinému. Není to vytříbené a není to jasná politika mezi těmi co "hrají", protože to vědí jen postavy v příběhu, resp. autor a čtenář se pouze může domnívat. Potom snad až od pozdějšího začátku nebo prostředku knihy, kdy si informace pročistíte a řeknete si, kdo je "ten hodný" a kdo je "ten zlý" začnete chápat vysokou hru. Hlavní hrdina je jasný, ale lidi kolem něj musíte odhadovat a autor si s vámi hraje. Tak to vidím já. Akce z obou stran nejsou moc odlišitelné, protože nevíte, kdo se najednou ukáže jako zvláštní agent nebo agent jednající pod utajením s nejvyšším bezpečnostním krytím. Knihu asi doporučím, i když nepatří k mému vkusu.