Napsat povídku není věc snadná. Když však požádáte spisovatele o mikropovídku, vynese vás v zubech. Proč? Na extrémně malém prostoru se má pokusit o něco, co horko-těžko buduje v románu, natož na pár stranách. Přesto se editorům povedlo přesvědčit desítky autorů, kteří jim své mikro kousky napsali, případně k vydání poskytli. A tak se na třech stovkách stran představuje devětapadesát textů, přičemž zde naleznete zvučná jména, jako jsou Juraj Červenák, Františka Vrbenská, Petra Neomillnerová, Martin D. Antonín či Alexandra Pavelková. Ale protože smyslem knihy není poplácávat po zádech ostřílené harcovníky, nejvíc prostoru bylo poskytnuto autorům, kteří se do povědomí veřejnosti teprve dostávají nebo se veřejně prezentují poprvé. To samozřejmě přináší výrazné rozdíly v kvalitě, ovšem díky minimalistickému rozsahu nejsou ani ty ne úplně dobré povídky až tak úplně špatné. Kulantně se přitom uplatní nadšení i nápaditost. Tedy ideální volba při čekání na cokoliv, co má dorazit za pět minut.

Ničím nezáživné povídky. Avšak bráchovi děkuji že mi splnil moje přání k narozeninám abych si trochu procvičila slovenštinu.