Fantasmagoriana

Zhruba v polovině knihy jsem chtěl knihu hodnotit mnohem hůře, ale nakonec velmi slušné tři a kus hvězdy. Ale mrzí mne to, myslel jsem si, že se mi kniha bude líbit více, ale obsah knihy je velmi nevyrovnaný. Velmi se mi líbí úprava knihy. Jednotlivé části jsou uvozené černými stránkami, sem tam se objeví drobná ilustrace, kniha obsahuje poměrně bohatou obrazovou přílohu (o tom dále). Kniha začíná poměrně dlouhou předmluvou Martina Jirouška. Osobně mne předmluva spíše zklamala. V předmluvě se řeší zjeména slavná noc ve vile Diodati, kde známí umělci četli právě Fantasmagorianu a tato kniha je inspirovala v jejich další tvorbě, zejména podnítila vznik Frankensteina, případně Upíra od doktora Polidoriho. Asi největší část předmluvy je však věnována první povidce Čarostřelec. Bohužel mnoho se nedozvíme o samotném původu Fantasmagoriány ani o dalších povídkách ve sbírce obsažených. Následuje samotná povídka Čarostřelec a ano, patří k tomu lepšímu, co Fantasmagoriána nabízí. Dále následuje pohádka (!) Ideál. Ano, jedním z problémů této sbírky je, že obsahuje dvě pohádky. Ideál je první z nich. Dětem bych je zřejmě nečetl, zejména z důvou volby jazyka a některých dospělejších témat, ale stále jsou to pohádky. Následuje Duch nebožtíka, nepříliš strašidelná spíše detektivka. Pak následuje druhá pohádka Král Páv, která nás přehoupne přes polovinu knihy a zde už jsem cítil docela zklamání. Naštěstí po této pohádce následují další čtyřipoměrně slušné povídky, které repoutaci knihy zachraňují. Na konci knihy následuje obrazová příloha. Ta obsahuje několik portrétů zejména umělců z vily Diodati, titulní strany knih a povídek, které Fantasmagoriána inspirovala, dále jsou zde obrazově zdokumentovány představení založená na iluzích a projekcích, které měly vyděsit diváky. Následuje několik nesouvisejících obrázků sabatů a smrtek a pak pár obrazů, které inspirovali moderní kinematografii. Podobně jako u předmluvy si občas říkáte, jak některé obrázky souvisejí s knihou, ale obrázky smrtek a čarodějnic jsou asi fajn bez ohledu na kontext. Několik věci tedy není na knize úplně dotažených, ale kdo má rád staré duchařské historky, přijde si na své.

Pohádky a duchařiny. Pro mne pozoruhodný Čarostřelec (hlubší a temnější než Weberova operní verze), Ideál, Mrtvá nevěsta a Umrlčí lebka, Král páv oživil vzpomínku na studiovou televizní pohádku z osmdesátek, Černá komora představuje příjemné propojení s významem příběhů. Obrazově podmanivé.