Televíziu nesledujem a po večeroch iba čítam knihy. Počas celého jedného týždňa som sa vždy tešila na večer, kedy som mohla otvoriť knihu Pád titánov a ponoriť sa do spletitých vzťahov nielen fiktívnych, ale i skutočných postáv na pozadí reálnych historických udalostí. Autor oplýva schopnosťou zaujať pútavým štýlom jazyka a dokonalou znalosťou histórie, ktoré spolu dokážu udržať pozornosť čitateľa od prvej až po poslednú stránku. Kniha sleduje životy postáv viacerých národností z rôznych spoločenských vrstiev počas udalostí, ktoré viedli k prvej svetovej vojne a následnej k hospodárskej kríze. Prostredníctvom toho čitateľ získava viacrozmerný pohľad na prvú sv. vojnu a lepšie dokáže pochopiť zmätok ohľadom jej vypuknutia z pohľadu niekoľkých národov. Na záver veľmi oceňujem autorov neutrálny postoj, v duchu ktorého knihu napísal.

Ta kniha je obrovský špalek, čte se ale výborně. Nad Evropou se stahují mraky a začíná nejtragičtější bouře v dějinách. Autor na osudu několik rodin popsal příčiny, průběh a důsledky první světové války i ruské revoluce srozumitelněji, než jsem se kdy dozvěděl z učebnic a dokumentů. Poučné je i srovnání životní úrovně tehdejší Anglie, USA, Ruska. Za pár let nám přišli dělat osvětu ti třetí, bohužel. K tomu, abych hodnotil plnými sto procenty, mi celou dobu vadily dva falešné tóny, což už vystihli někteří čtenáři přede mnou: jednak autor pravidelně sklouzává do červené knihovny (i na porno občas dojde:-), a za druhé - autor má v politice nějak moc jasno, fandí socialismu (i když z tehdejšího pohledu tvrdě pracujících dělníků, předurčených žít v bídě bez ohledu na jejich schopnosti, byly levicové názory celkem pochopitelné). 90 % (zatím 574 hodnotících s průměrem 91 %). … „Vojáci, držte své pozice!“ řval Bobrov. Vytáhl pistoli. „Povídám, držte své pozice!“ Zamířil do davu ruských vojáků, kteří proudili kolem něj. „Varuju vás, dezertéry zastřelím!“ Ozvalo se prásknutí a v jeho vlasech se objevila krvavá skvrna. Padl na zem. Grigorij nevěděl, jestli ho zasáhla zbloudilá německá kulka nebo střela z vlastních řad. … „Ale vždyť válka se vleče už přes dva roky. To jsme si museli vypůjčit… skoro čtyři miliardy liber!“ „Tak nějak. Pětadvacet let normálních výloh.“ „Jak to vůbec kdy splatíme?“ „Nikdy to nemůžeme splatit. Vláda, která by se pokusila zavést daně, které by postačovaly na zaplacení té půjčky, by čelila revoluci.“ „Co se tedy stane?“ „Jestli válku prohrajeme, naši věřitelé – hlavně Američani – zbankrotujou. A jestli vyhrajeme, přinutíme zaplatit Němce. Používá se pro to slovo ‚reparace‘.“ „Jak to zvládnou oni?“ „Budou hladovět. Jenže každému je jedno, co se stane poraženým.