Faja

Po zklamání konce první knihy jsem se nakonec pustil i do knihy druhé. Ale není to žádná výhra. Otrokyně/otrok má čím dál víc volnosti, ale stále se mu to nelíbí a jako otrok se bouří proti otrokářům. Fakt sranda. Mám pocit, že paní spisovatelka tak nějak nechápe pojem „otroctví“ a svět, který si vymyslela by pravděpodobně takhle ani nemohl fungovat. Tak že dočetl jsem, viděl jsem a stačilo mi. Citát: Jeho jméno vládne. Považte třeba fakt, že v jedné fázi se Ilan/na (ano je to dívka převlečená za kluka) pohoršuje nad tím, že je otrok, i když má spousty volnosti, žrádla a pohybu, ale že by nejraději utekl/a a spokojil/a se jeskyní klidně i bez slunce, jen aby byl/a svobodný/á. A o pár stránek dál je ta chudinka/chudáček cituji: zděšen/a faktem, že v nížinách jsou města pod vodní hladinou a bez slunce. Jak prý by se někdo mohl vzdát dobrovolně slunce? Malá ochutnávka: Nejlacinější jsou jehličnaté. První pobočník stále klečel vedle mě na neviditelné zemi a dál mi ukazoval věci, nad kterými jsem pod voalem* třeštila oči. Za každý strom se totiž musí platit daň. Listnaté jsou dražší a úplně nejvzácnější jsou ovocné..... Co mě totálně rozesmálo, že se otrok pohoršil nad slovem derven, což je v podstatě otrok, a holý fakt, že je otrokem je nějak zasunut do pozadí. Celý ten problém kolem otroctví kazí pohled na příběh a někdy až nesmyslné reptání je zbytečné. Jsem z toho celej zesklenitovanej a třetí knihu si nekoupím. Tohle znělo zpočátku zajímavě, ale pak se to utopilo samo v sobě. Doporučuji dětem tak kolem desíti let, kteří ještě nečetly pořádné fantasy – možná se jim to bude líbit. Citát: To mi Velone polib prdel * Voal – maska přes obličej.

To jakože cože? To je konec? Zrovna v tuhle chvíli? Nutně potřebuji další díl... Velice čtivá a návyková série. Petra Stehlíková nás ale pěkně napíná a dusí... Z předchozích tajemství je vysvětlený jen zlomek, zato nové nevysvětlené záhady přibývají raketovým tempem. Všechno se tak krásně zamotává, že jsem opravdu zvědavá, jak z toho Petra Stehlíková vybruslí :-)