Fackovaní andělé

Zbytečně moc stránek k obhájení přežívání za každého režimu.

Právě jsem dočetl Fackované anděly... no, s přihlédnutím k tíživému zdravotnímu stavu autorovu se musím vyjadřovat mírně a smírně. Nejspíš je to zajímavý pohled do zákulisí vzniku literatury, tedy do dílny jednoho z českých spisovatelů - velmi plodných a snad i dobrých, jenže: tahle knížka by bývala zasloužila pečlivě zredigovat. To proto, aby se člověk nedočítal opakovaně, že autor "byl docela pohledný", že za všechny jeho problémy mohlo to, že byl levák, že i když byl boxer, nikdy by se s nikým nepral, že je "nenapravitelný poctivec a dobrák", který na tuhle vlastnost celý život doplácel atd. atd. Vyřizuje si své účty: se svou matkou (tu ji nazve "mrchou" tu jinak podobně..., s "arogantním nadgéniem" Podhrázkým... a dalšími. Z jeho přátel spisovatelů a dramatiků se v průběhu času stávají "ne"přátelé, zrazují ho, zatímco on jde vždy za pravdou a spravedlností... Bez problémů píše dobře jakékoli téma, nemá problém napsat román, písničku, kabaret... rediguje nadpřirozené množství stránek... Humorná nadsázka, se kterou komentuje například svůj návrat do Ostravy přirovnáním k dávnějšímu sloganu: "Churchill is back" v takových souvislostech nevyznívá humorně, ale jako vážně míněné nerovné přirovnání se... A je škoda, že autor v této knize "sebeobhajoby" nevsadil na větší skromnost a spíš na vyprávění svého příběhu... protože knížka sama se čte dobře, alespoň většinou. Pasáže, kde je autor ovlivněn dobovou zálibou v naříkání nad nedostatkem peněz (a těch pasáží je ke konci nezřízeně), jsou pro čtenáře mého typu nudné a protivné. Ne že by snad spisovatelé nesměli psát pro peníze... Nu, pokus vysvětlit, že člověk, který je věřící může o matce v klidu říkat co už já nechci opakovat, že tentýž člověk, který dlouhodobě úzce spolupracuje s lidmi typu Jan Pilař apod. je ale úplně jiný než oni, atd. apod. tentokrát nevyšel... alespoň mně se to tak jeví. Přesto jsem rád, že jsem si knihu přečetl. Bylo to velmi poučné...