Exodus podle Mosadu

Musím naplno. Už jen z důvodu samotného obsahu knihy. Z důvodu morálního hlediska, kdy si my tady na západě ukájíme svědomí podporou všech možných charitativních sdružení, pořádání rockových velekoncertů, sbírání plastových víček atp. a pak si sami namluvíme, že vlastně víc udělat nemůžeme; že to stačí. Hovno! To je právě to, co odlišuje Mosad od ostatních zpravodajských služeb - ta ochota riskovat obrovské finanční i lidské náklady na záchranu často byť jen jediného lidského (židovského) života. A další klišé - ty nejzajímavější příběhy píše život sám. Málokterá kniha toto rčení naplňuje vrchovatěji než právě tato. A co se týká literární stránky knihy - jen úplně pár prvních stránek se čtenář začítá do knihy, pak už to jede - chvíli je to cestopis, chvíli průvodce, chvíli historický konkurs, chvíli špionážní román, chvíli thriller, chvíli dojemný příběh. A navíc neustále vše překryto dostatečným nadhledem s lehkým vtipem, se kterým autor, přímý účastník súdánských operací, vše popisuje. Co mě ale dostalo úplně nejvíc (lehoučký spoilerek!) byla poslední kapitola popisující strádání etiopských Židů po návratu do Izraele. Jakoby už kurva nestačilo to, co zažili v Africe. Líbí se mi, že autor se nebojí střílet i do vlastních řad.

Předpokládám, že v době kdy se napříč světem stále více šíří antisemitismus, narazím u mnohých na nepochopení a odpor. Dnes se totiž vše okolo Izraele stává nepopulárním a kontroverzním. Ale já mám velmi rád knihy vztahující se k historii a akcím Mosadu a IDF. Nedá se nic dělat, jiným jejich názor neberu, ale já to mám prostě tak. Obrovské hmotné i osobní nasazení pro ochranu nebo záchranu etnika svého národa lze Izraelcům jedině závidět, ať už se jedná o jednotlivce, nebo masové přesuny, jako v tomto případě. Uznávám, že po literární stránce má kniha Gada Šimrona své nedostatky, ale obsah je převálcuje a nemohu dát jiný počet hvězd, než 5.