Nějaký čas jsem váhala, jestli se do pokračování Unorthodox pustit. Ovšem autorčina prvotina ve mně pořád doznívala, tak jsem se rozhodla přečíst si i Exodus. A nelituju. Bylo pro mě zajímavé sledovat, jak se dál odvíjelo hlavně vnitřní prožívání autorky, jak hledala - a nalézala - svou identitu. A bavilo mě to, obohatilo. Ne že bych s Deborou nějak zvlášť souzněla, jelikož (naštěstí) pocházím z úplně jiných podmínek, ale je pro mě zajímavá. V knize nabídla obohacující pohledy a vznesla otázky, které by mě třeba nenapadlo (si) položit (nejsem Židovka ani židovka). Optikou člověka zabývajícího se i systemickými konstelacemi také oceňuju, jaký kus práce udělala pro svůj rod (a sama by se bez ní nejspíš moc neposunula). Kniha se mi četla dobře, ač některé pasáže byly za mě zbytečně podrobné, jiné zase zkratkovité.

Pokud jste četli Unorthodox, určitě vás zajímalo, jak to bylo s Deborou dál. V knize Exodus Deborah otevřeně vypráví jaké to bylo být svobodnou matkou, která se protlouká životem na Manhattanu, potom v Nové Anglii. Přitom se nemůže spolehnout na svou rodinu, protože ta ji zcela zavrhla ( a příbuzní jí doporučují, aby radši spáchala sebevraždu). Přitom si klade otázky, jak ji formovalo přísné ortodoxní prostředí, neustálá přítomnost přežití holokaustu... Seznamuje s novými lidmi a prožívá milostné vztahy. Nakonec se vypraví do Evropy po stopách své milované babičky. Po přestěhování do Berlína nás provede napínavým pátráním po předcích z matčiny strany. Při to všem se z Deborah stává člověk vyrovnaný s rodinnou minulostí.