Asi jsem první čtenářka, která je z této knihy rozpolcená. První díl byl prostě wau, a do druhého asi do 150 stránek fakt nuda. Stále dokola opakované scény jak je ze všeho Cecílie zničená, děj vlastně žádný, jen nářky a nenávist, pomsta a zdrcené srdce. Potom to dostalo trochu spád, když přišli havraní kluci a to fakt nikdo nečekal, že po příchodu se stane to nejhorší co se mohlo stát, přijít o jednoho oblíbeného havrana. Nicméně se pak zase přeskakovaly roky, kde vlastně nás autorka hodila už do různých vztahů, které jsme nemohli s hrdinkou ani prožít a bum , už opět byla tam, kde na začátku. A i když jsme se konečně dozvěděli jak to vše bylo, vlastně konkrétně o havranech nevíme zhola nic. Vždy jim zazvoní mobil a zpráva a řeknou , že musí jít a to je všechno. Takže plno otázek my jde myslí a jako by to zůstalo dalším tajemstvím.

Ale no, vždyť já ptáky absolutně nesnáším, mám na ně fobii. Ale na sérii Havraní bratrstvo jsem se nalákat kamarádkou nechala. Vůbec nelituji, i když se již nepovažuji za cílovou skupinu čtenářů ani za milovnici tohoto žánru. Pravdou ale je, že Hejno havranů i Exodus jsou knihy tak skvěle napsané, že i mě dokonale vtáhly do děje a polapily svým kouzlem... U románu Exodus bych zřejmě také ubrala pár stran, hlavně ze začátku, kdy jsem se už málem začínala nudit, ale pak děj nabral na síle a i mnou zacloumaly emoce... láska, nenávist, smrt, lži, osud, smíření. Toto čtení je okořeněno tajemnem a nostalgií. Já jsem našla svého havrana již před třiceti pěti lety a moc mu děkuji za všechnu lásku, mon trésor... Snad i naší Cecílii vydrží láska a spolužití tolik let. Krásné to bylo, Cec !!